O tom ale můj článek nebude. Chci se spíše zaměřit na to, co nás pravděpodobně bude čekat jako celou společnost. Troufnu si tvrdit, že rok, který v našich podmínkách končil číslicí osm, znamenal nějaký zlom. Ať už šlo o vznik Československa v roce 1918, osudový rok 1938 nebo Vítězný únor roku 1948. Z novějších let můžeme zmínit předčasné volby v roce 1998 nebo tragédii ve Studénce v roce 2008 či celosvětovou finanční krizi z téhož roku. Magická číslice v naší historii i osudech lidstva hraje nemalou roli, a to nejsem žádný numerolog.

Naše česká společnost žije v relativním blahobytu. Ano, i tak lze shrnout úspěch naší ekonomiky, která šlape na plné obrátky. Sice se zisky přelévají jinam, ale nezaměstnanost stále klesá a ve své podstatě máme všechno. Zdá se, že žijeme ve společnosti nadbytku. Obchody jsou plné k prasknutí, zboží si můžeme zakoupit kdykoliv a kdekoliv. Pokud nemáte kapitál, tak vám ochotně půjčí banky, které vás posléze budou mít v hrsti. Máme všechno, ale přece jen se necítíme šťastni. Spotřeba antidepresiv a léků na bolest dramaticky stoupá a to v závislosti na tom, jak nám ubývá čas. Stále se nám zdá, že musíme někam spěchat, za něčím se hnát. Máme pocit, že nám něco uteče. Již dnes je celkově naakumulováno tolik celosvětového bohatství, že dříve nebo později dojde ke kolapsu. To celé spěje k úvahám, zda například nezkrátit pracovní týden na polovinu nebo zavést nepodmíněný příjem. Je přece nutné, aby z úspěchu, který lidstvo slaví svým velkým rozvojem, měli prospěch naprosto všichni.