Mobilní hospice mnoha lidem přinášejí velmi potřebnou službu v posledním stádiu jejich nemoci. Bohužel jsem měl za poslední rok i dvě smutné zkušenosti s lidmi ze svého okolí. Přestože řada z nás si uvědomuje význam této služby, stále zůstává mimo úhradový systém zdravotních pojišťoven. Mobilní hospicová péče je však stále závislá jen na dotacích a darech. Sám se pokouším jejich práci podporovat dobročinnými akcemi. Při aukci v roce 2010 se sešlo 24 obrázků a z dražby jsme získali 140 tisíc korun. Tyto peníze pomohly hospici Jordán přežít jeho první rok. V roce 2013 se sešlo už 49 děl a získali jsme kolem 160 tisíc korun. Letošní aukci chystáme na sobotu před první adventní nedělí do obrazárny Špejchar v Želči. Věřím, že dáme dohromady opět okolo 50 až 60 děl. Vystavíme je ve Špejcharu na předaukční výstavě, která začne 24. září. Protože práci všech lidí kolem hospice Jordán považuji za velmi záslužnou, připravil jsem pro vás rozhovor se zakladatelkami Marií Sovadinovou a Janou Špačkovou.

Mohli byste nám přiblížit počátky Domácího hospice Jordán?

Poprvé jsme se setkali v září v roce 2009. Založení hospice jsem už dlouho nosila v hlavě. Pečovali jsme o nemocnou tetu. Žádný hospic tu tehdy nebyl. Procházeli jsme proto všemi útrapami rodin, které se chtějí o nemocného starat doma. Všichni se divili, předpokládali, že to nezvládneme, vychovávali jsme děti, prý to nemohou vidět. Tehdy jsem studovala vysokou školu, chodila do práce a starala se o tři děti… Hodně mi pomáhala organizace Cesta domů. Vybavovali mě informacemi. Teta umřela, ale mě myšlenka neopustila. Vnitřní hlas mi říkal: Najdi někoho, s kým bys založila hospic. Pomohlo mi setkání s tehdejší místostarostkou Tábora Zuzanou Pečmanovou, kde jsem dostala kontakt na stejně zapálenou Janou Špačkovou. Absolvovali jsme školení o mobilním hospici. V krátké době nás bylo 20. Byl to dobrodružný podnik. Bůh musí mít smysl pro humor.

Jak jste postupovali dál?

Už první seminář Cesty domů pro nás byl inspirací, dostali jsme všechny informace, předali nám své know-how. Přesně jsme věděli, jakou službu chceme nabízet. Hodně nám přitom pomohla osobní zkušenost, samy jsme se musely starat o umírající. Když rodina bude moc jen pečovat, bude mít službu, která pomůže, rodina získá přístroje a léky, dá se to zvládnout vždy. Potvrzují to příběhy, které slyšíme za těch šest let naší existence. Dobrou vizitkou naší práce je, že jen loni prošlo hospicem 729 lidí ve všech námi nabízených službách.