Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené kolegyně, kolegové, vážení ministři, co je pro mě současným nejzásadnějším problémem, je, že stát by měl především utvářet podmínky pro co největší hospodářskou konkurenceschopnost ekonomiky. K tomu má vláda celou řadu nástrojů z oblasti fiskální politiky. Jsme však svědky zúžení narativu v prostoru pouze na mediální známou sociální pomoc občanům v nouzi. Kde je smysluplná podpora podnikání, snižování veřejných výdajů? Státní politika se zúžila na oblast sociální podpory, a to v současných a zejména v budoucích náročných podmínkách prostě dle mého názoru nebude stačit. Tato vláda nám vlastně jako program nabízí šetření a snižování životní úrovně, aniž by uchopovala aktivní nástroje podporující růst.

Dále se podívejme na státní rozpočet. Loňský i letošní plánovaný schodek se od toho covidového příliš neliší. Rozdíl je snad jen v tom, že obdobné schodky se dají předpokládat na další minimálně tři roky. Když přicházela s výrazně schodkovými rozpočty předcházející vláda, řešila především možné sociální dopady pandemie, jejíž rozsah a trvání v té době nikdo nedokázal odhadnout, a vytvářela situaci, pro kterou tu v předchozích sto letech doslova nebyl precedens.

Ministr financí úplnou náhodou zapomněl do státního rozpočtu započítat 150 miliard na straně výdajů. Ano, slyšíte dobře, 150 miliard. Opomněl započítat 20 miliard na valorizaci penzí, 30 miliard na dopravní investice a 100 miliard na kompenzace elektřiny. Věta - rozpočtová odpovědnost je naší prioritou - tak ta je dokonale vyprázdněná. Pojďme se na závěr podívat na stanovisko Národní rozpočtové rady o hospodaření této vlády a jak tato vláda a ministr financí si udělali ze státního rozpočtu de facto trhací kalendář. Je to stanovisko z 8. prosince 2022 číslo 7/22 k vývoji hospodaření sektoru veřejných financí a k nastavení fiskální a rozpočtové politiky: