S blížícími se volbami se podpora vzdělávání tradičně dostává do hledáčku politiků napříč stranami – a to i těch, kteří v předchozích letech o toto téma příliš zájmu neprojevovali. V posledních letech se k volání po podpoře vzdělávání stále častěji přidává také apel na obnovu či podporu učňovského školství. Od Hradu přes parlament až po regiony či města slyšíme: Učňové a řemesla jsou naší prioritou! Pomiňme nyní otázku, nakolik jde o upřímnou starost o učiliště a jejich absolventy a kdy je motivací spíše vlísání se do přízně určitým voličským skupinám, a položme si otázku důležitější: opravdu České republika potřebuje v prvé řadě a především více řemeslníků a dělníků?

Není akcent na učně a budoucí řemeslníky dnes, v digitálním věku, přece jen příliš jednostranný? Od kolika politiků „přes vzdělání“ jsme slyšeli třeba o podpoře profesí souvisejících s tzv. Prací 4.0, tedy sektorem digitálních a inteligentních technologií?

Terciární vzdělávání stagnuje. Ale právě z vysokých škol vzejdou experti 4.0

Univerzita Karlova se v žebříčku světových univerzit za posledních pět let propadla o 81 míst. Aktuálně jí patří 314. pozice. Přitom jde o nejlépe hodnocený ústav vysokého školství u nás. Pětiletý cyklus již jistě můžeme označit za trend – a to takový, který se zatím nedaří zvrátit. Klesající úroveň českého vzdělávání potvrzují i výsledky mezinárodních srovnávacích měření. Stále si sice v celosvětovém pohledu nestojíme špatně, postupné zhoršování situace je však zřejmé. Zanedbáme-li však terciární vzdělávání, špičkových odborníků 4.0 se stěží dočkáme.