A přitom to slovo je velmi úctyhodné, jen s ním bylo zacházeno jako s hadrem, a tak bylo poněkud zašpiněno. Začalo to hned po roce 1989. Tehdejší nastupující systém ani na vteřinu nepřipustil, že by předlistopadový čas vůbec nějaké hodnoty měl (třeba jen úctu k těm, kdo osvobodili naši vlast od nacismu, ale obecněji prostě víru ve spravedlnost, soucit, morálku a společenskou zodpovědnost). Prezident Havel hodil všechny, kdo neaplaudovali všemu, co vypustil z úst, do pytle s nápisem „přátelé starých pořádků“, a přidal difamační hodnocení „Čecháčci“. Sám sebe ovšem z této škatulky vypustil. On byl nositelem těch „hodnot“, listopadových, jak se říkalo. Jaké to byly a co je jejich důsledkem? Podívejme se kolem sebe:

Nový režim pravdy a lásky se zoufale snažil vytvořit nové modly, když zjistil, že hodnoty „svobody“ jako konzum, chamtivost, sobectví a sebestřednost, které měly charakterizovat „novou společnost a novou morálku“, jaksi nestačí. Vyvstala nutnost nových hrdinů nové doby.

Napřed to zkoušeli s loupežnými vrahy Mašíny. Toto téma se stále vrací, neboť skupina pětikoaličních poslanců navrhuje celou skupinu Mašínů na Řád Bílého lva – tzn. nejvyšší státní vyznamenání pro brutální odporné vrahy, kteří podřezali svázaného omámeného člověka. Jejich obětmi přitom nebyli žádní představitelé komunistickéhorežimu, ale řadový policista, pokladník, řidič atd. Jedna z jejich obětí byl dokonce protikomunistický lidovec. Představili si vůbec někdy navrhovatelé vyznamenání Mašínů a spol. aspoň na chvíli, jak se na tento jejich návrh tváří pozůstalí těchto obětí a co musí už přes 30 let kvůli tomu prožívat?