Tahle píseň nedávno proletěla naší občanskou společností, ne tou havlovsky prodejnou (prý neziskovou), nýbrž společností opravdových občanů, kteří znají cenu svobody, odpovědnosti i strachu. Rád bych na to téma teď řekl ještě pár poznámek zcela aktuálních.

Otázky ukrajinské (nebo vlastně jakékoliv) války, na které nikdo ze zodpovědných nechce odpovídat:

• Je lepší být mrtvý nebo živý?
• Je lepší být zdravý nebo zmrzačený?
• Je lepší oplakávat svého syna a nebo se dívat, jak žije a jeho děti rostou?
• Je lepší mít rodinu nebo být válečnou vdovou, sirotkem?

Každý den války na Ukrajině umírají další a další lidé, nejenom vojáci ale i civilisté, ženy a děti. Každý den války jsou ničeny další domovy, živnosti a zdroje obživy obecně. To vše za frenetického potlesku gaučových válečníků, kteří znají válku jen z bezpečí mamahotelů a PC stříleček, ať již jsou to nezaměstnaní trollové anebo ministři.

Jenže musím položit další otázku. Byli by stejně odhodlaní hnát cizí lidi na smrt, kdyby mezi nimi byl jejich syn, bratr nebo otec? Je snadné být statečný, když teče cizí krev a jde o cizí bolest, ať již fyzickou nebo duševní ze ztráty někoho blízkého. Podle mne, je to navýsost ostudně  zbabělé.