První zablokované stránky byly První zprávy, Aeronet, Protiproud, Česko bez cenzury, Vox populi blog, Czech free press, Exanpro a Skrytá pravda. De 24 hodin poté je následoval Pravý prostor a Nová republika. A krátce poté i Otevři svou mysl, Středoevropan, Zem a vek, IVČRN, JM Magazín, EUPortál, Svobodný vysílač CS, Národní noviny, Česko aktuálně, NWOO, Zvědavec, Rukojmí, možná i další. Podobných webů jsou desítky a jejich vypnutí zjistíte pouze tehdy, když je zkusíte vyhledat. Žádný oficiální seznam, kromě těch prvních osmi jmenovaných, neexistuje. Zato ale už proběhla zpráva o tom, že ministerstvo obrany oficiálně požádalo o zablokování řady webů. Kromě těch již jmenovaných jsou to AC24, sputniknews.com, Cz24.news, Eurabia, Infokurýr, Slovanské nebe a Svobodné noviny. Oficiálním důvodem je teze, že zmíněné servery přinášely dezinformace o tom, co se děje na Ukrajině.
Ale nedosti na tom. Už ráno 26. 2. nejvyšší státní zástupce JUDr. Igor Stříž vydal varování, že za schvalování ruské vojenské operace na Ukrajině mohou být lidé trestně stíháni. Myslel tím zejména § 405 trestního zákoníku, používaný dosud výlučně za účelem trestání popírání nacistického holocaustu. Tento paragraf však není výslovně jen o holocaustu, celé znění je: „Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické, komunistické nebo jiné genocidium nebo nacistické, komunistické nebo jiné zločiny proti lidskosti nebo válečné zločiny nebo zločiny proti míru, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta“.
Ponechme pro tuto chvíli stranou uvedený paragraf a podívejme se na věc z jiných právních úhlů. Nejprve ústavněprávního. Listina základních práv a svobod, 2/1993 Sb. Říká v článku 17:
(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.
(3) Cenzura je nepřípustná.
(4) Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.
Když zkoumáme artikul 4, je zřejmé, že svobodu slova lze omezit mj. z důvodu ohrožení bezpečnosti státu. Není však známo, že by Česká republika čelila vojenskému napadení nebo vyhlásila válku. Tento důvod zde tedy nelze použít. Stejně jako všechny ostatní vyjmenované.
A teď pohled z úhlu obchodněprávního. Zákon č. 143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže v § 1 říká: „Tento zákon upravuje ochranu hospodářské soutěže na trhu výrobků a služeb (dále jen "zboží") proti jejímu vyloučení, omezení, jinému narušení nebo ohrožení (dále jen "narušení") …. A dále v § 19a pokračuje:
(1) „Orgán veřejné správy nesmí při výkonu veřejné moci bez ospravedlnitelných důvodů narušit hospodářskou soutěž zejména tím, že
a) zvýhodní určitého soutěžitele nebo skupinu soutěžitelů,
b) vyloučí určitého soutěžitele nebo skupinu soutěžitelů z hospodářské soutěže, nebo
c) vyloučí soutěž na relevantním trhu.“
Je však zřejmé, že uzavřením webů došlo k poškození práva jejich majitelů a provozovatelů účastnit se volné soutěže na trhu s informacemi, a tedy k poškození jejich hospodářské situace a dalších práv s tím souvisejících.
Zajímavý je též pohled z hlediska krizového zákona, přesněji Zákona č. 240/2000 Sb. o krizovém řízení, jenž se zabývá
„a) krizovým řízením souhrn řídících činností orgánů krizového řízení zaměřených na analýzu a vyhodnocení bezpečnostních rizik a plánování, organizování, realizaci a kontrolu činností prováděných v souvislosti s přípravou na krizové situace a jejich řešením, nebo ochranou kritické infrastruktury,
b) krizovou situací se rozumí mimořádná událost podle zákona o integrovaném záchranném systému, narušení kritické infrastruktury nebo jiné nebezpečí, při nichž je vyhlášen stav nebezpečí, nouzový stav nebo stav ohrožení státu (dále jen „krizový stav“)“
Opět lze konstatovat, že nebyl vyhlášen krizový stav podle žádné z uvedených variant, a tedy jde ze strany vlády o porušení tohoto zákona.
Stejný zákon dále v §5 definuje situace, kdy může dojít k omezení práv: „Právo provozovat podnikatelskou činnost je možné omezit pouze tehdy, pokud by ohrožovala prováděná krizová opatření, nebo narušovala, popřípadě znemožňovala jejich provádění.“
Jenomže opět: žádné „krizové opatření“ nebylo v dané souvislosti zavedeno.
A last but not least zmiňme i Trestní zákoník 40/2009 Sb., konkrétně § 184 – Pomluva.
(1) Kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
(2) Odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem.
Těch odpudivých dehonestujících nálepek a označení, jichž se průběžně už po léta dostává osobám pohybujícím se na tzv. alternativní mediální scéně, byly už stovky, ba tisíce. Jeden příklad za všechny. V den zavedení cenzury, 25. února, se na twitteru Centra proti terorismu a hybridním hrozbám při Ministerstvu vnitra objevilo tvrzení, že provozovatel Protiproudu Petr Hájek je „Hlásná trouba Kremlu“. Vzhledem k tomu, že toto označení vydal orgán státní správy, bylo by zajímavé, jak by je zdůvodňoval a jakými argumenty by je podpořil. Myslím ale, že do takové situace se CTHH nedostane, alespoň zatím ne, protože jedná stejně jako celá vláda: bez ohledu na právo a ústavnost.
Na závěr je nutné zdůraznit, že ČR není ve válečném stavu, nebyl vyhlášen stav ohrožení ani jiný mimořádný stav, který by podobná opatření ospravedlňoval. Zásadní otázkou tedy zůstává, zda je naše vláda a s ní spojené neziskovky a soukromé firmy ještě stále na straně ústavnosti a nebo už za ní.
Jiří Kobza
Psali jsme:
autor: PV
