Poslední dobou jsem trpěl. Většinou, když došlo na řešení diplomacie. Ukázalo se totiž, že spousta lidí, politiků žel bohu nevyjímaje, o diplomacii ráda mluví, ráda se jí ohání, ale ve skutečnosti nezná naprosto základní věci ohledně jejího fungování a často si plete pojmy s dojmy.

Rozhodl jsem se proto, že tu budu na pokračování zveřejňovat „Diplomatický slovníček“, ve kterém se vám, ale i kolegům, pokusím vysvětlit jednotlivé diplomatické pojmy, principy a postupy. Pojďme spolu probádat neznámé vody jedné z oblasti mezinárodních vztahů.

A můžeme začít hned u základů. Co je to diplomacie a kdo je to takový diplomat. Diplomacie je nástrojem mezinárodní politiky. Slovo má – jako mnoho jiných – původ v řečtině a původně se vztahovalo na dvoustranné dokumenty, které protistrany zavazovaly k nějakému jednání. Postupně se, hlavně díky Francouzům, vžil a ustálil pojem diplomat jako označení pro zástupce, či „vyslance“ jednoho státu u dvora jiného státu, který měl pravomoc a pověření za svůj stát a jménem jeho panovníka jednat. Vlastně stejně jako je tomu dnes.

Diplomaté jsou tedy především vyjednavači, kteří sjednávají dohody mezi jednotlivými státy, snaží se řešit možné konflikty a vyjednáváním jim předcházet. Hledají dorozumění, shodu.

Čeští diplomaté tedy zastupují pouze a jen zájmy České republiky a jednají se zástupci jiných států ve prospěch naší země. Jsou to lidé, kteří jsou velmi obratní v domlouvání se s ostatními.