Nedávno se mě jedny noviny ptaly, co říkám na výzdobu stanice metra Anděl, která se dřív jmenovala Moskevská a zdobí ji srpy, kladiva a budovatelská hesla. Takový trochu skanzen normalizace to je.

Novinám jsem odpověděl, že bych zvolil postup, jaký jsme nakonec zvolili v případě sochy maršála Koněva, která stála v Bubenči. Totiž že bych to sundal a dal do muzea, kde by si každý mohl přečíst, o co jde, v jaké době to vzniklo, v jakých souvislostech a tak dále.

Ale když o tom přemýšlím zpětně, říkám si, že to konečné řešení by ani nemuselo být potřeba.

Nejsem nadšený z toho, že máme veřejný prostor pořád plný symbolů totalitního režimu, který v naší společnosti zanechal hluboké jizvy, režimu, který neváhal utlačovat vlastní národ a vraždit vlastní spoluobčany. Na druhou stranu, srpy, kladiva, rudé hvězdy, budovatelská hesla, normalizace a to všechno je součástí naší historie. Bohužel. Zažili jsme to, bylo to tady, nikdo nám to už neodpáře.