Debata o tom, jestli euro přijmout, nebo ne, mi přijde mimo mísu, protože k jeho přijetí jsme se zavázali už v roce 2004, kdy jsme do EU vstoupili.

Pravda, nebyl stanoven žádný deadline, tak si to hezky po česku oddalujeme. Debata nemůže být o tom, jestli ano nebo ne. Ale kdy.

I přesto si dovolím jednu vzpomínku a pár argumentů pro. V roce 2002, když mi bylo 18, zažil jsem na vlastní kůži přechod Irska z libry na euro. Vzpomínám si, že v té době probíhaly napříč Evropou vzrušené diskuze o tom, co všechno se stane, až přestanou platit různé národní měny a začne platit ta společná evropská. Vybavuju si, že už tehdy byli nejvíc slyšet ti, co iracionálně hudrovali o ztrátě národních identit a podobných nesmyslech.

Stejně jako při každém dalším rozšíření eurozóny jsme tehdy ze všech stran slyšeli, jak úplně všechno neúnosně zdraží a většina Evropanů přijde o všechno. Dokonce Němci tehdá překřtili euro na “Teuro” (od německého slova drahý).