Děda mě jako malého kluka často bral na nádraží. Nestáli jsme tam kvůli tomu, že bychom někam jeli. Jen jsme seděli na lavičce, pozorovali vlaky a povídali si. Děda měl ve zvyku říkat: „Hlavně, aby jezdil vlak. Když nejezdí, něco je špatně.“ Tehdy jsem nechápal, jak hluboká je to myšlenka.
Dnes už to chápu. „Aby jezdil vlak“ znamená, aby všechno nějak fungovalo. Aby lidi měli práci, děti školu, mámy klid a důchodci jistotu. Aby stát neházel klacky pod nohy, ale byl pomocníkem. Ne brzda, ale motor.
Není to teď lehké. Ceny rostou, vlaky i autobusy v některých krajích spíš ubývají než přibývají. Učitelé zvažují odchody, rodiče se bojí, že na kroužky už prostě nezbyde. A pak přijde politik a řekne:
„Musíme šetřit.“ Ale na kom? Zase na těch nejzranitelnějších?
My říkáme: dá se to dělat jinak. Když se chce. Když člověk zná kraj, zná lidi a nebojí se přiznat, že ne všechno je černobílé. V politice to není běžné, ale my věříme, že lidskost se nepočítá jako slabost, ale jako síla.
Denně mluvíme s učitelkami, starosty, řidiči autobusů, seniory. Ne z povinnosti. Z přesvědčení. Protože z jejich příběhů se skládá ten náš. Stát musí lépe hospodařit a musí zajistit obyčejným lidem hezký život.
Děda měl pravdu. Hlavně, aby ten vlak jezdil. A my uděláme všechno pro to, aby jezdil dobře, bezpečně a včas.
Ing. Martin Kolovratník
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Je ČR stabilní?
autor: PV
