Pamatuju si, jak jsem jako kluk dostal od babičky první desetikorunu. Byla nahnědlá, mírně pomačkaná a voněla tak zvláštně, papírově. „To je tvoje. Utrácej s rozumem,“ řekla mi. A já si ji schoval do peněženky, protože mít vlastní peníze byla svoboda. A tenhle příběh vlastně sedí i dnes.

Vlastní peníze jdou ruku v ruce se svobodou. Hodně se mluví o euru. Ale upřímně – kdy jste naposledy slyšeli někoho ptát se: „Tak kdy už bude to euro?“ Zato denně slyšíme jiné otázky: „Kdy zlevní potraviny? Proč jsou dražší hypotéky? Dostanou se děti k zubaři?“ To jsou skutečné starosti lidí – důchodců, maminek na mateřské, živnostníků.

Proto říkáme na rovinu: euro teď nechceme. Ne proto, že bychom byli proti Evropě. Ale proto, že víme, jak se tady žije. Přechod na euro v době, kdy ceny rostou a peněženky jsou napjaté, by přinesl víc škody než užitku. Stačí se podívat na Slovensko – euro tam mají, ale také nižší důchody, dražší potraviny a slabší sociální systém.