Od generála Petra Pavla jsem nic nečekal. Proto mne překvapilo jeho silové jednání při jmenování vlády Andreje Babiše. Tím potvrdil dlouhodobou tezi, že u nás je prezident významný politický hráč a není jen kladeč věnců. Musí se s ním počítat i při tvorbě vlády. Uchazeč o premiérský post se s ním musí dohodnout. Bez podpisu prezidenta na jmenovacím dekretu se totiž nikdo členem vlády nestane.

Tlak prezidenta vedl k prohlášení Andreje Babiše, uchazeče o post premiéra, že se vzdá možnosti ovládat Agrofert. Zatím žádný prezident nedonutil nastupujícího premiéra k tomu, aby se vzdal mnohamiliardového majetku, jakým Agrofert je. Andrej Babiš tak chce učinit, přestože náš zákona o střetu zájmů nezakazuje členům vlády držet akcie a spravovat je jako svůj majetek. Takový zákaz platí jen vůči akciím společností vlastnící média, proto dříve Agrofert prodal Mafru vydávající Mladou frontu Dnes. Byť se prezident oháněl údajným evropským zákonem o střetu zájmů, který však neexistuje, a našim zákonem, který vlastnictví akcií členům vlády nezakazuje.

Každý si může zákon o střetu zájmu přečíst a zjistit, že vlastnictví Agrofertu Andreji Babišovi neznemožňovalo jmenování do funkce premiéra. Problém by měl Agrofert, který by nemohl získávat veřejné zakázky a dotace. Prezident tak vlastně tlakem na Babiše, aby se Agrofertu vzdal, jednal v zájmu podnikatelského úspěchu Agrofertu.