V pátek 18. prosince uplynuly čtyři roky, kdy se tato země zbavila posledního, komunisty zvoleného prezidenta, známého odpůrce Benešových dekretů, miláčka krajanského sdružení Sudetendeutsche Landsmannschaft, pokrytce, válečného štváče a notorického alkoholika N. Havla. Vzhledem k morálnímu profilu, je na místě jeho jméno a příjmení psát malými písmeny jako například píšeme slovo prase. Tímto se zároveň prasatům a jim příbuznému zvířectvu omlouvám s tím, že si jich velice vážím, a to nejenom pro užitek, který nám lidem přinášejí. Náš národ by neměl zapomenout, že toto individuum se, ať přímo nebo nepřímo, podílelo na těchto a dalších zločinech vůči tehdejšímu Československu a následně České republice:

1) Za zvolení Československým prezidentem vděčí nomenklaturním kádrům KSČ, kteří si tak pojistili bezproblémový přechod státního majetku za symbolickou cenu do vlastnictví jejich rodin a jim spřízněných kumpánů. Ti si tohoto rádoby disidenta hýčkali způsobem, který se vymykal zdravému rozumu. Do práce chodil pouze, pardon jezdil mercedesem, symbolicky, občas kvůli krytí šel na detoxikaci do fešáckého kriminálu a jedinou starostí tehdejšího II. oddělení StB. bylo, aby se jim tato oběť komunistické zvůle neuchlastala, což vzhledem k tomu, že havel nasával jako tepláky hozené do potoka, byl úkol veskrze nadlidský.

2) Omluva sudetským Němcům, kdy vědomě nedbal historickým faktů a snažil se dostat předválečné Československo do role spoluviníka na rozpoutání II. světové války a následků z toho vyplývajících pro poražené Němce. V této kolaborantské politice mu vydatně pomáhal věčný student a nedostudovaný kavárenský povaleč z Rakouska v roli kancléře. Jednoznačným cílem této revanšistické politiky bylo připravit živnou půdu pro návrat tzv. vysídlenců a restituci jejich majetků.