Nutnost inovace tohoto třináct let starého dokumentu si představitelé zemí EU uvědomují, a proto Evropská rada pověřila vysokou představitelku unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federicu Mogherini k modernizaci jmenované strategie. Jak je ovšem v EU zvykem, Federica Mogherini začala vytvářet kompletně nový dokument, který nese název Globální strategie EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku. To, že se svého úkolu vysoká představitelka zhostila tímto způsobem, by mi osobně ani tolik nevadilo. Ostatně během více než deseti let se svět a jeho bezpečnost značně proměnily. Problémem ovšem je, že se Federica Mogherini ve zmiňovaném dokumentu alibisticky věnuje jen některým oblastem a státům. Například vztahy s Ruskou federací (ale i dalšími strategickými krajinami) a jejich budoucnost řeší jen velmi okrajově. Naopak mnohokrát je zdůrazněno partnerství s USA a úloha Severoatlantické aliance.

Osobně prosazuji rovnocenný dialog napříč všemi zeměmi. Vadí mi, když je zásadní role přisuzována vojenskému paktu NATO. EU by neměla stát ve stínu USA, ale formovat své vlastní cíle, které jsou pro ni a zejména většinu jejích obyvatel důležité. Mnohem raději bych také viděla ve společné bezpečnostní strategii silnější odkaz na OSN. Bezpečnost světa v 21. století už také nespočívá pouze ve vojenské připravenosti.