Tiskové prohlášení
Koruny České (monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska)
k nálezu Ústavního soudu ve věci areálu zámku Opočno

Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska), s krajním rozčarováním konstatuje, že Ústavní soud svým nálezem č. III. ÚS 1283/17, ze dne 19. května t.r. o ústavní stížnosti Kristiny Colloredo-Mansfeldové proti nevydání zámku Opočno dovršil krádež soukromého majetku započatou nacisty v době Protektorátu Čechy a Morava, potvrzenou tzv. 3. republikou po roce 1945 a dokonanou komunisty v následné době totality.

Konstatování soudu, že stěžovatelka neunesla důkazní břemeno ve věci vědomí nacistů o existenci jejích židovských předků coby příčině konfiskace, jakož i jeho závěrečný „povzdech“, že: „Sedm desítek let po skončení války je tato reparace nesmírně obtížná, ne-li nemožná.“ je výrazem bezhodnotového právního formalismu, který je v zásadním rozporu s principy zakotvenými v Ústavě a Listině lidských práv a svobod, podle nichž žádná formalistně-právní konstrukce nesmí převážit nad základními principy spravedlnosti (viz čl. IV., odst. 4. LZPS i čl. IX., odst. 3. Ústavy).

Naše strana konstatuje, že ve světle zmíněného judikátu se celá platná úprava odškodnění majetkových křivd z období nesvobody jeví jako nedostatečná a v konkrétních případech nefunkční. Považujeme za nepřijatelné, aby byla i nadále udržována zásada, kterou uplatňoval nacistický protektorát, Benešovy dekrety i bolševický režim, a to že nějaké provinění jednoho člena rodu, v řadě případů navíc jen domnělé nebo vykonstruované, může být trestáno postihnutím majetku celého rodu, bez ohledu na generace předchozí a následující. Připomínáme, že majetkové křivdy, kdy byl rod zbaven svého vlastnictví, o něž byl pečoval třeba i celá staletí, nezačaly až v r. 1948 a není proto žádný morální ani věcný důvod takovou časovou hranici z hlediska budoucí právní úpravy respektovat.