1.     Decentralizace televizního vysílání jako veřejná služba

Veřejná služba v rámci vysílání České televize je ve svém celkovém obsahu neurčitý právní pojem. Zákon o České televizi sice dává příklady, co je součástí veřejné služby, ovšem vlastní naplnění tohoto pojmu je součástí sporů o obsah vysílání České televize. Úlohou veřejné služby je mimo jiné jít proti přirozené centralizaci moci i peněz v moderním státě, což se týká i kulturní oblasti, zvláště financování živé kultury. Je proto součástí veřejné služby důraz na podporu živé kultury, ale i publicistiky, mimo centrum, k čemuž slouží dnes studia České televize v Brně a Ostravě. Ty mají zcela jiné možnosti, než jen zpravodajská studia v Hradci Králové a Českých Budějovicích. Je správné učinit takové zákonné změny, které posílí mimopražskou činnost České televize jako součást veřejné služby. Co je obsahem veřejné služby prioritně určuje demokratický zákonodárce.

2.     Vlastní vysílací program studií

Od Českého rozhlasu se televize zásadně odlišuje tím, že její studia nemají vlastní vysílání, ale jen umožňuje jejich účast na celostátních vysílacích okruzích. Ovšem dnes televizní studia mohou mít vzhledem k technickým možnostem dnešní doby vlastní vysílání celého program. Z počátku alespoň obě moravská studia jeden. Nejde o nic světoborného či nového. Jde o přijetí stejného modelu, který dnes funguje v Českém rozhlase.

Na Moravě a Slezsku je asi 4 miliony obyvatel a tedy koncesionářů, kteří si budou moci zvolit, zda chtějí sledovat program pražské centrály či moravských studii. Může to přispět i k názorové a umělecké pluralitě, což je samo o sobě pozitivní přínos z hlediska veřejné služby. Z doby normalizace je známo, že co se nesmělo točit či vydat v Praze, prošlo v bratislavských studiích Československé televize či Československého rozhlasu nebo slovenských vydavatelstvích, když normalizační režim v kultuře byl na Slovensku mírnější a liberálnější. Přitom Slovensko mělo a má jen o milion více obyvatel než Morava a Slezsko.