To odmítli křesťané reprezentováni arcibiskupem pražským kardinálem Dominikem Dukou v kázání 21. 4. 2018 při návratu ostatků kardinála Josefa Berana. Ve hře si žena vytahuje státní vlajku z vagíny. Vlajku mění podle státu, kde se hraje. Jde o hrubé znevážení státního symbolu placené z veřejných peněz z rozhodnutí ředitele festivalu Divadelní svět a Národního divadla Brno Martina Glasera a primátora Petra Vokřála.

Svoboda každého člověka je velká hodnota. Svoboda umělce je součástí této lidské svobody, není nadřazena svobodě jiných lidí. Umělci jsou lidé nadání, ne však nadlidé. Svoboda projevu pro jednoho neznamená povinnost jiných mu tuto svobodu platit. Odpor k hnusu je legitimní. Má zaznít ostře a jasně. Ten, kdo má v úctě Krista i státní vlajku, se musí ozvat, když ví, že i z jeho peněz je to placeno. Nesmí mlčet, jinak se stává spolupachatelem. Chce-li někdo činit špatné a hřešit, jde o jeho rozhodnutí. Nelze mu však jeho hřích financovat, to už je rozhodnutí ostatních.

Dotace pokřivují morálku tehdy, když si jejich příjemci myslí, že na ně mají věčný nárok. Ale nemají. Každá rozdaná koruna se musí jinému vzít. Často se bere chudším a dává bohatším. Je odpovědností volených držitelů moci, aby zvažovali, zda určitý účel je hoden podpory. Dojde-li k extrémnímu rozporu mezi chtěním skupinky lidí něco si nechat zaplatit a vnímáním ostatních, že jde o mrhání peněz na špatnost, je správné odmítnout dotovat z veřejných peněz urážení jiných lidí. Jinak se naplní definice dotace jako právem chráněné krádeže. Proto se zachoval dobře Jihomoravský kraj, který odmítl financovat hru Naše násilí a vaše násilí.