Pro komunální volby v Praze se formují nová hnutí. O jakém jste doposud slyšeli?Anketa
V květnu 2003 jsme se potulovali po normandských útesech a plážích, a na místě jménem Pointe du Hoc jsme potkali starého pána. Stál na útesu a díval se na moře. Náš syn šel k němu a zeptal se ho: „Pane, Vy jste tady byl?“ Starý pán odpověděl: „Tady ne, ale o dva kilometry dál“. Stál tam a díval se na moře. Na moře pod nádhernými útesy, které v onom červnu 1944 musely být strašné. Tehdy jsem si uvědomila, že tito dnes staří pánové, o kterých Ronald Reagan řekl ve svém slavném projevu na stejném místě v roce 1984 „muži z Normandie měli víru, že bojují za celé lidstvo“, jsou již staří a odcházejí.
O rok později, léta Páně 2004, přinášela ČT celé oslavy Dne vylodění. Na sluncem zalité ploše stáli veteráni a mezi nimi mně známá tvář: pan plukovník Chejstovský. V době 2. světové války byl pracovníkem pozemní služby RAF v Anglii. Účastník bitvy o Anglii byl po svém návratu „ po zásluze oceněn“ komunistickým režimem. Po Listopadu 89 a vzniku ODS byl několik let manažerem ódésky v Praze 3. Ale tenkrát tam stál v té parádní uniformě na pláži v Normandii. Co se mu asi honilo hlavou?
Tehdy jsem si vzpomněla na všechna ta jména účastníků Bitvy o Anglii, účastníků druhého, ale poté logicky i třetího odboje, které jsem znala. Na jména velmi známá, ale i jména zapomenutá. Alois Konopický, Ladislav Snídal, generál Špaček, Jindřich Heřkovic, Jan Havlíček a další a další. Na jména lidí, kteří žili a někteří doposud žijí u nás v Praze 3.
Které radnice vyhledávala a jejich jména zapisovala do Knihy cti. Byla to vždy krásná hodina setkání s nimi: slavnostní zápis, pamětní list, pamětní medaile, květiny, sklenka šampaňského a velmi zajímavé vzpomínky pamětníka. Pak odešel a … a tady jsem si uvědomila, jak velký je ten dluh, který k těmto lidem naše společnost má.
Po ukončení svého působení na radnici jsem se spojila s řediteli škol a učiteli dějepisu, dali jsme dohromady několik skupin žáků 8. a 9. tříd, dvě skupiny byly i z gymnázia, a započali práci na hledání osudů těchto a dalších výjimečných lidí. Nebylo to snadné, ale po prvních zádrhelech jsme nerezignovali, přizvali společnost Post Bellum, která s realizací obdobného projektu měla zkušenost, a ono se podařilo: výsledkem byly práce žáků škol v Praze 3, kteří osudy takových obdivuhodných lidí popsali.
S projektem jsem seznámila i ostatní starosty v Praze i ve městech mimo Prahu: Praha 6, 10, 5, Jičín, Trutnov, Mladá Boleslav… Všude tam žili a stále ještě žijí velmi stateční lidé, na které jejich okolí zapomíná. Lidé, kteří jsou příkladem pro mladou generaci tím, že za hodnoty, které zastávali, byli připraveni položit i život.
Je možná náhodou, že 3. června t. r. byla otevřena před Národní technickou knihovnou v Dejvicích za přítomnosti představitelů tamní radnice výstava prací žáků Prahy 6. Byl to dík mladé generace. Nejen těm z Normandie.
Dnes uplyne již 70 let od toho tak důležitého, ale tak strašného dne, který rozhodl o porážce jedné totality. Až uvidíme na televizní obrazovce představitele současného světa na slavnostním shromáždění, neměli bychom zapomenout na to množství mužů z Normandie, „kteří měli víru, že bojují za celé lidstvo“.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pravybreh.cz
