Soudružky a soudruzi,

naše konference se schází ve dnech, kdy si celý svět připomíná 70. výročí vítězství nad hitlerovským fašismem. V České republice si toto letošní výročí připomínáme za zvláštních podmínek.

Míra snah o potlačení historické paměti, zatajování skutečností, manipulace s fakty přepisování dějin zde totiž dosáhla doposud jen málokdy vídané výše. Toto úsilí se přitom týká příčin, průběhu a výsledků II. světové války a je zaměřeno především proti historické pravdě o roli Svazu sovětských socialistických republik, Rudé armády i komunistického odboje v zápase proti fašismu.

Pokusy o zamlčení či případnou bagatelizaci role komunistického odboje se stálé míjejí účinkem, již jen proto, že Komunistická strana Československa byla vskutku klíčovou složkou domácího odboje a při hrdinném zápase proti fašistické okupaci Československa položilo svůj život na tři desítky tisíc jejích členů a členek. Dochází proto ke snaze falzifikovat roli komunistů v protifašistickém odboji a jsou proto hanebně napadáni jednou jako zbabělci, podruhé jako nezodpovědní dobrodruzi a nejednou i skandálně coby pronacističtí kolaboranti, jako v případě národního hrdiny Julia Fučíka, autora slavné Reportáže psané na oprátce, zavražděného nacistickými katy za účast v antifašistickém odboji.

Přes 140 tisíc vojáků Rudé armády položilo své životy při osvobozování Československa. Jejich oběť je dnes soustavně špiněna nejen dalšími a dalšími, často úspěšnými, pokusy o odstranění jejich památníků ale i hanebně lživou propagandou, kterou jsme mohli v těchto  dnech zaznamenat, o tom, že „Rudá armáda Československo neosvobodila, ale pouze dobila“, případně, že „v roce 1945 byla jedna okupace nahrazena okupací druhou.“ Například  zde, v hlavním městě, jsou pak již tradičně, v rozporu s historickou pravdou, stávající mocí vydáváni za osvoboditele fašističtí vrazi z tzv. Ruské osvobozenecké armády.