Ale přesně tak si počíná  Miroslav Korecký, který se v 51. čísle  týdeníku Týden rozepsal o práci veřejného ochránce práv,  a to pod  rádoby inspirujícím titulkem „Probůh, ukončete už to trápení“. Vyzývá v něm  „novou vládní koalici“ aby zrušila institut veřejného ochránce práv, aby se  „předvedla“ jak hodlá „ve státní správě nekompromisně řezat“.  To je jistě možné, ale muselo  by se tak stát na základě něčeho jiného, něž několika výkřiků  toho, kdo o smyslu práce ombudsmana zcela zjevně nemá žádné reálné vědomosti a posuzuje ji jen  na základě svých soukromých dojmů a představ.

O žádném „trápení“ v práci ombudsmana, o kterém píše M. Korecký,  totiž nemůže být  řeč! Jistě, každý má právo vyslovit pochybnosti o čemkoliv, ale z textu článku  je zřejmé, že autorovi, který se ve svém žurnalistickém díle věnuje převážně jen psaní žertovných   „Zápisníků z Malé strany“,  se nepodařilo  vybočit z této lokality a dohlédnout skutečného obsahu práce toho, nad nímž štítivě ohrnuje nos. A jeho psaní o „neopodstatněném očekávání“ (při přijetí zákona o veřejném ochránci práv v r. 1999), o „nesmyslném úřadu“ a o „chabých pravomocech“  pramení jen z nepochopení. Rozhodně se zde nemíním rozepisovat a tisících podání občanů, kteří si již nevěděli rady  se zdánlivě marným bojem  se státním, ale i obecním a  krajským úřednictvem, a o tom, jak jim  pomohla kancelář veřejného ochránce práv. A nechci psát ani o tom že  brněnská kancelář veřejného ochránce práv, podle názoru  odborné veřejnost, patří k nekvalifikovanější právním institucím ve státě. Jde o něco zcela jiného.

Společnost, která je charakterizována  malou důvěrou ve státní orgány a chová jen malý respekt k těm, kteří jménem státu rozhodují,  sotva potřebuje další rozhodující a   odvolací orgány, nepotřebuje rozšiřovat již tak zdánlivě nekonečný koloběh odvolání,   ve kterém právo je v reálném čase zřídka kdy nalezeno.