Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové. Musím souhlasit s panem senátorem Láskou v tom, jak tady definoval smysl, účel trestu. To je všechno správně, akorát pouze teoreticky. To je ten problém. Skutečnost je totiž taková, že kdyby stát neselhával, tak zde o tom vůbec nemusíme mluvit. Jenomže český stát, a nejen český stát, abychom mu nekřivdili, chovají se tak i státy, zasahuje do života lidí tam, tam kde mu do něj nic není – a o příkladech bychom tady mohli hodiny mluvit – a tam, kde má konat, tak nekoná. Tam je jeho hlavní role – bezpečnost, tam, kde si lidé neumějí sami nic zajistit. Ale jaká je pravda? Pokutománie, na které jsme se tady často někteří z nás podíleli, kdy sněmovna zcela pomateně navrhuje půl milionu, milion, ačkoliv musí vědět, že je to naprostý nesmysl.
Opakovaně jsem tady vyzýval pana ministra dopravy, říkal jsem, že v našem městě za dopravní přestupky jsou dluhy 46 milionů korun! A vymahatelnost je jedno až dvě procenta prostřednictvím exekutora. Kde je tedy smysl toho, aby bylo naplněn smysl trestání? Žádný tady není a nemáme žádnou metodu a žádný způsob, jak bychom to udělali. Jediná metoda by byla samozřejmě drastická, která by tady okamžitě vyvolala křik – sebereme lidem sociální dávky, z toho zaplatíme pokutu, anebo budeš makat a uklízet listí ve městě. To už opět slyším paní ombudsmanku, jak křičí. A byl jsem zcela vyděšen, když soud osvobodil tu feťačku, která řídila zfetovaná pod záminkou, že ona přece to auto potřebuje, protože pracuje v sociálních službách. To mě tedy fascinovalo. Ona pracuje v sociálních službách, tak ta jó, a někdo jiný, kdo nepracuje v sociálních službách, tak ten ne. Ve Spojených státech je to tak, že když vám zakáží jezdit autem, tak vám nemohou zakázat jezdit autem do práce, protože kdyby vám zakázali jezdit autem do práce, tak americké hospodářství do několika dnů zkolabuje, ale zakáží vám jezdit nakupovat. A když vás policie přistihne, že jste cestou z práce zajeli do marketu a tam si nakupovali, tak potom následuje přísnější trest.
Umíte si představit, kdo a jak by tady byl schopen to zkontrolovat? Při stavech policie, kdy bílou čepičku nevidíte, leda o Velikonocích, při stavu městských policiích, kdy jsme tam sice nahnali nyní ty osmnáctky, ale ještě nevíme, co z toho bude, protože přece jenom – tady to bylo včera v jiné souvislosti řečeno – v osmnácti ještě člověk není úplně vyzrálý a většinou to dopadne tak, že když napadne čtyřiceti nebo padesátiletého řidiče, tak to může skončit i rvačkou.
Já sice tento zákon podpořím, ale nerad, musím říct velmi nerad. Dokonce mi napadlo, jestli by stát neměl, podobně jako zálohované výživné, pokuty za přestupce platit a pak si je na nich vymáhat. To by se nám líbilo. Jinak takhle je to na nás a z jiné strany nás mohou honit, že máme pohledávky – vy máte pohledávky, pane starosto, a vy je neumíte vymáhat? Dělejte s tím něco. Ale dělejte s tím, co? A oni jsou to stále titíž. Možná, že by stačilo je nevykázat z obce, ale jenom z místa, kde se neustále potácejí na jednom místě. Jenomže to bychom zase vyřešili tak, že by se jenom přesunuli do jiné ulice. Ale smyslem tohoto zákona je udělat alespoň něco.
A souhlasím, že přestupkové komise, podobně jako přísedící u soudů, by mě měli zmizet. Ale jak to udělat? Jak je možné, že ve Státech, když vás zastaví policie, tak vám řekne – zítra v deset budete u soudce. Já jsem u toho soudu byl. Kdyby soudy fungovaly tak, jak mají fungovat, a rychle, ale nemohou, protože jsme si připravili takové procesní předpisy, které jim to v podstatě znemožňují. Nepochopil jsem, jak to tam dělají, že policista ví, že zítra v deset. A mimochodem, je to tak, a to je velmi zajímavé, tam je policista jako strana žalující. A když policista vyhodnotí, že jeho příjem ze směny policie je vyšší než odměna, kterou má za to že jde k soudu, tak tam nepřijde. A když tam nepřijde, není strana žalující, nemohou ho odsoudit.
To jsou pro nás věci naprosto nepředstavitelné a u nás asi nerealizovatelné, abychom je tady mohli realizovat.
A u vykázání z bytu je to podobně. Tam je také vykazuje policie.
Slyšel jsem tady hezké názory – měli byste s tím člověkem pracovat a zajistit mu ... , to jsou ty pokusy o sociální bydlení, které jsou předem odsouzeny k zániku. Čili jediný způsob, jak to udělat, je vybudovat gheta, jinak to nejde. Představy takových milých lidí, kteří to z Prahy vidí, jak je to výborné a my to tam musíme na severu zařídit, jsou velmi naivní, protože představa, jak družstevníci nám budou dávat byty a nastěhují tyto lidi do družstevních bytů, to je opravdu naivní představa lidí, kteří o tom z praktického života nevědí vůbec nic.
Někteří z nás, bohužel, tady stojí na umpire a zítra zase jedou na městskou radu a tam holt budou řešit takové ty nižší problémy, jak to vlastně udělat. Tady odtud se to hlasuje – x-krát jsem si toho všiml – velice snadno – nastřihnem tam, pan ministr Ťok, 50 tisíc. A komu dáte těch 50 tisíc? Tomu romovi nebo cikánovi, který jezdí bez papírů? To je vůči němu nezodpovědné, on nemá žádnou možnost, z čeho by to zaplatil, když bere sociální dávky, notabene, když prodává drogy, tak nebere, to je ještě větší problém některým z těchto lidí není ani co sebrat, protože oni dávky nepotřebují, oni si je na drogách vydělají, což je, mimochodem, možná větší problém, ti drogaři než ti nepřizpůsobiví. Že budou vždycky lidé nepřizpůsobiví, a já vždycky říkám, že mým snem je být bezdomovce, protože v České republice to není jako v Mexiku. V České republice, zejména díky potravinovým bankám, co jsme tady tak slavnostně schválili, a teď nevědí, co s tím, protože toho mají tolik, že nevědí, jak to udat a ono jim to v bankách jaksi hnije a hroši nemají co žrát – Ústavní soud o tom bude brzy rozhodovat – protože markety to povinně musí odevzdávat a hroši nemají starý chléb. Vzpomínáte si, jak to tady bylo, jak tady všichni plamenně hovořili, jak to bude bezvadné.
Když jsem dnes jel sem, tak šel takový pán, měl na zádech batoh, byl docela hezky oblečen, a igelitku měl. A to je taková symbolika bezdomovce. Jenže jak odevzdáváme hadry, jsou tam bundy Adidas, mého příbuzného dokonce přepadl feťák, který měl oblek, kravatu, a říkal, já vás převedu přes ulici a ukradl mu mobil, takže už ani tam není identifikace tak úplně snadná.
Já bych nechtěl tento zákon, kdyby stát fungoval. Ale stát funguje – dvouleté děti do školky, rodiče, tamhle to, tohle to, tam my vám ukážeme. Ale tam, kde se stát má ukázat, tam bohužel selhává. Děkuji za pozornost.
Jaroslav Kubera
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
