Děkuji za slovo. Původně jsem chtěl něco říct o horníkovi Hájkovi a o trapnosti, ale potom jsem mluvil s kolegou Laudátem a ten mi říkal, že je poctěn, že je řazen mezi horníky, protože když je horník Laudát, tak je "horník, kdo je víc".

Ale chtěl jsem vystoupit z úplně jiného důvodu. Chtěl jsem skutečně vyzvat k tomu, abychom k tomuto problému přistupovali citlivě, i když je pravda, že vystoupení kolegy Hájka mě trochu odradilo od toho, abych se přiklonil na stranu prosazení důchodů pro horníky.

Pocházím z hornické rodiny. Můj děda celý život fáral na dole Jan Šverma a zemřel na silikózu. Vím, v jakém stavu a jak kvalitně prožíval svůj život a samozřejmě i všichni lidé okolo mne, protože samozřejmě nebyl jediný, kdo na té šachtě strávil celý život. Tady ten problém je totiž - a už to tady zmiňovali mí kolegové - taky o něčem jiném.

Ten problém je o tom, že tady dožívá jedna těžařská firma, která není schopná založit fondy pro to, aby se podílela na vyplácení oněch důchodů pro horníky, své zaměstnance, kteří musí předčasně odejít do důchodu. My tady teď více méně máme suplovat problém jednoho zaměstnavatele, který se macešsky zachoval ke svým zaměstnancům.

To rozhodování skutečně není lehké, protože je mi jasné, že horník, který má odfárané nějaké roky, tak skutečně je poté na trhu práce velice obtížně zařaditelný. On může pracovat jen ve velice málo profesích.