Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, milé kolegyně, milí kolegové,
já bych rád obrátil znovu pozornost k textu toho pozměňovacího návrhu: V případě zjištění skutečností nasvědčujících tomu, že ze strany daňového subjektu, kterého se údaje a dokumenty týkají, nedošlo nebo nedojde ke splnění daňové povinnosti. Znovu zdůrazňuji: skutečnosti nasvědčující tomu. Myslím, že všichni, i ti, kteří nemají velké právní vzdělání, tak tuší, že tohle je opravdu vágní formulace, a pro mě to je samo o sobě důvod, abych pro takový pozměňovací návrh nehlasoval a hlasovat nemohl, protože zákony nemají být vágní. Takhle vágní formulace totiž přirozeně vytváří prostor k velmi široké interpretaci, otevírá prostor pro to, aby se dále rozšiřoval jako základní princip nikoliv presumpce neviny, ale presumpce viny, kdy za každým rohem hledáme nutně nějaké zlo, nějakou špatnost, nějakou nekalost.
Jsem přesvědčen o tom, že i se sebelepším a sebepoctivějším bojem proti daňovým únikům není prostě možné omezovat ústavní práva. A je také jasné, že v tomhle případě se tu opravdu o omezení ústavních práv občanů jedná. Pokud se prolamujeme do mlčenlivosti advokátů a také pokud zasahujeme důvěrnost vztahu mezi advokátem a jeho klientem, tak prostě zasahujeme do oblastí, které chrání Ústava, a dělat to nemáme.
Je navíc jasné, že nežijeme mimo čas a prostor. Že žijeme v době, kdy prokazatelně dochází ke zneužívání zajišťovacích příkazů, dokonce to konstatovaly soudy. Je známá celá řada případů, kdy např. Finanční správa dodatečně nezákonně doměřila vyšší daň. Známý je případ společnosti Vyrtych, kde se jednalo o 24 milionů korun, a to proto, že ta firma čelila nedoplatku ve výši 9 milionů korun od svého subdodavatele, a spravedlnost v tom případě zjednal až Nejvyšší správní soud, a to po sedmi letech.
Je jasné, že základním úkolem státu není jen zajistit výběr daní, ale že základním úkolem státu je také chránit občany, chránit svobodu občanů a chránit občany před chybami, ke kterým dochází i v případě úřadů, i v případě soudů. Proto má právní řád tolik různých pojistek a je postavený na principu vah a protivah. A v okamžiku, kdy se to odehrává, předkládá se návrh, který evidentně tu rovnováhu prolamuje a najednou straní presumpci viny, straní tomu, že dostávají prostor ti, kteří i v případě, že ten dotyčný třeba má už jenom opravit chybu, má mu to poradit daňový poradce, tak je dopředu vlastně vinen, protože by vlastně mohl způsobit nedoplatek. Mohl by nezaplatit daň.
Myslím, že korunu všemu tomu, pro mě alespoň, dal příspěvek pana poslance Volného, kdy to vypadalo, jako bychom v rámci prevence trestných činů měli málem zavírat všechny, kteří se chovají podezřele nebo někdy v budoucnu mohou něco spáchat. Přeloženo do řeči toho pozměňovacího návrhu by to znamenalo, že bychom vlastně měli pozavírat všechny, u nichž přijdeme na skutečnosti nasvědčující tomu, že dochází nebo v budoucnu možná dojde k nějakému trestnému činu. Nechtěl bych žít ve státě a nechci žít ve státě, proto také tady vystupuji v případě této debaty, nechtěl bych žít ve státě, který opravdu dál snižuje důvěru lidí v to, že je stát také ochrání. Že je ochrání před chybami úřadů, soudů, že je ochrání třeba také v tomhle případě i před tím, že mohou spáchat sami chybu a mohou ji opravit. Tak pevně doufám, že při schvalování a jednání dál o tom zákoně se vrátíme zpátky k té původní formulaci a budeme zvažovat, do jaké míry je konkrétní a do jaké míry je vágní. Skutečnosti nasvědčující tomu, že ze strany daňového subjektu, kterého se údaje, dokumenty týkají, nedošlo nebo nedojde ke splnění daňové povinnosti.
Děkuji za pozornost.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
