Za tento vývoj nemohou média. Známe a stále zdůrazňujeme rovnost před zákonem. Ale občané na ministerstvu vnitra jsou si patrně rovnější než druzí. Překážkou práva petičního nemůže být chyba v adrese. Svá občanská práva nemůže občan ztratit, protože uvedl jinou adresu, než má v občanském průkazu. Ta totiž nejsou vázána na adresu, ale na fakt občanství. Premisa o bezchybnosti a nesporné autoritě registru občanů je směšná. Nikoli jenom ve světle problémů s registrem automobilů, ale především díky naší zkušenosti se seznamy voličů, které jsou právě tvořeny podle registru občanů. Zaměstnanci ministerstva vnitra si zřejmě neuvědomují, že jsme to my, kdo je platí. Nevidíme důvod, proč je máme platit za špatnou a ošizenou práci. Nebyl to parlament, který vymyslel špatný zákon. Jenom schválil špatný návrh úředníků ministerstva vnitra.