Ivan Oskar Kuptík, ročník 1952, prošel několika redakcemi, asi nejdelší čas strávil jako píšící redaktor ve Večerní Praze (později Večerník Praha), kde dělal dlouhá léta krimi rubriku. Večerní Praha byla pro něj i fotografickou školou, protože viděl při práci skutečné mistry - Stanislava Terebu, Václava Jirsu a později další a další. Sám na to vzpomíná: “Stanislav Tereba s sebou nosil permanentně svoji Leicu, ať šel s manželkou do divadla, nebo na večeři do restaurace. To mi bylo prvním poučením. Oddělal mne jeden z mladých kolegů, když jsem ho někde potkal a říkal mu, ať něco vyfotografuje - dneska nevrtím, foťák mám doma, hm -… Co si o tom myslet. Jednou jsme byli se Stanislavem Terebou fotit nějaké hasičské cvičení. Zmizel mi, a když už všichni fotografové drtili fotky v hloučku, nebyl k nalezení. Do pr..le, kde je? Někde bloumá nebo co? Ne, vyšplhal si na střechu hasičského auta, aby měl originální záběr.”

Další poučení získal například od Václava Jirsy, který vynikal v žánru, který se dnes už v tisku nepraktikuje - fotofejetonu. Příběh na třech čtyřech fotkách vlastně jen s titulkem. Prostě na fotku si musíte počkat, což byl pro věčně spěchajícího redaktora krimi rubriky zásadní objev. Sám tvrdí, že nesahá těmto lidem ani po kotníky, ale má rád Prahu, fotí ji padesát let a občas se něco povede, tak jedna fotka za rok.