Ve svých autoritativních manýrech pokračoval, když odmítl jmenovat profesorem uznávaného literárního historika Martina Putnu, což nemělo v našich v moderních dějinách obdoby. Zábrany pak úplně odhodil a svou pravou tvář, na kterou spousta lidí zapomnělo, ukázal při vládní krizi. Okázale se vysmál existující většině v Poslanecké sněmovně a jmenoval si vládu svých přátel, podporovatelů a sponzorů. Její poslední kroky jednoznačně ukazují, že jde pouze o personální čistky na důležitých místech a o zisk moci. Zeman a jeho vláda bez důvěry pak zkouší, jak daleko mohou zajít, aniž by vyvolali nespokojenost veřejnosti. Naposledy narazili při pokusu o odvolání ředitele Národního divadla.

Úřednických vlád existovalo v období demokratického Česka a Československa skutečně mnoho. Nikdy se však nestalo, že by prezident jmenoval vládu navzdory připravené většině v Poslanecké sněmovně. Současný prezident skutečně dodržel literu ústavy, přitom však označil důležité ústavní zvyklosti za „idiotské“. Ty ovšem tvoří neoddělitelnou součást ústavního pořádku, protože upřesňují a definují to, co se nedá napsat do zákona. A nikdy se nestalo, že by vláda bez důvěry prováděla tak rozsáhlé čistky.

To je i jeden z důvodů proč TOP 09 nemůže vyslovit důvěru Rusnokově vládě. Prezident, který nerespektuje principy demokratického státu, musí být klepnut vážně přes prsty. Nikde není psáno, že se stejně nezachová po příštích sněmovních volbách, ať už řádných nebo předčasných. Proto předčasné volby za stávající situace nejsou žádným řešením. Představují totiž nástroj řešení krize v těch případech, kdy neexistuje v Poslanecké sněmovně většina. Ale v současnosti tam většina, byť těsná, stále existuje.