Už to bude měsíc od chvíle, kdy předsednictvo ČSSD vyzvalo Bohuslava Sobotku, aby odstoupil z funkce předsedy strany a tím byla odstartována vnitrostranická krize. Jako důvod k odchodu z předsednické funkce měl být nevalný úspěch při předčasných parlamentních volbách. Hlavní iniciátoři jsou dobře známí, není třeba je jmenovat. Ti hoši to měli dobře připravené. Scénář byl jasný, dohody stvrzeny. Když ne teď, tak už nikdy. Všechno běželo jak po drátku. Ovšem s čím tito lidé již nepočítali, je členská základna. Ona nemlčela, jako téměř pokaždé, ona se hlasitě ozvala. Hlasitě protestovali také nečlenové sociální demokracie. Puč se nezdařil hlavně proto, že narazil na velmi silný odpor členské základny a v ČSSD zavládla nebývalá aktivita, začalo se v této souvislosti hovořit o tzv. „pražském jaru“, které probíhá v naší straně. Zavál svěží vítr. Nenechme tento pozitivní faktor (nikým neřízenou aktivitu členské základny) rozplynout bez toho, abychom dosáhli potřebné změny tak, aby se již neopakovaly podobné nešvary.

Chtěl bych vyzvat členy, především mladší generaci, protože ta vždy byla nositelkou změn a pokroku, aby se nenechali uchlácholit tím, že hlavní aktéři „lánské schůzky“ se stáhli. Já to vnímám jako jejich strategický ústup, přičemž v některých případech tito lidé chtějí za sebe poslat další sobě podobné jednotlivce z druhé a třetí linie. Nové tváře v politice nemusejí vždy a automaticky znamenat změnu stylu politické práce. Slušných lidí je v každé společnosti většina, jen někdy se stává, že se nechají ovládat lidmi, kteří pro svůj vlastní prospěch jsou ochotni učinit cokoliv, každý prostředek se zcela hodí.

Před sociální demokracií v současné době vyvstávají různé úkoly, je to v každém případě sestavení vlády, to je nezpochybnitelná priorita. Bohuslava Sobotku a celé vedení strany čeká hodně práce. Proto bych nerad, aby se při tomto politickém shonu zapomnělo na to, že naše strana má své problémy, které je nutné řešit. Dovoluji si tvrdit, že naše strana je nemocná. ČSSD je napadena různými parazity, kteří ji vysávají. Bohužel dochází k tomu, že obraz ČSSD je pokřivován takovými okolnostmi, jako je např. „případ  Houska“.

Přesně před dvaceti čtyřmi lety se scházeli lidé na náměstích v různých městech a požadovali konec totalitního režimu. Byla to velká odvaha, protože tehdejší režim disponoval obrovskou vojenskou silou, byl schopen tyto protesty utopit v krvi. Vše tenkrát začala mládež a starší občané se připojili později. Je na nás, abychom sebrali odvahu tak, jak před dvaceti čtyřmi lety a postavili se různým kmotrům a šíbrům, kteří si politickou činnost zvolili za účelem svého vlastního prospěchu. Jejich podnikatelský záměr jim snadno vychází. Děje se tak proto, že jim to dovolí ta naprostá většina slušných lidí, kteří mlčí.