Lehce se ztrácí, dlouho se na ni čeká, nebo se za ni bojuje. Přes bouřlivý hospodářský rozvoj některých zemí s totalitními režimy, jedině národy, které žijí ve svobodě a těší se demokracii, mají budoucnost bez velkých otřesů. Během několika roků Čína narazí na hranice svého rozvoje. Ekonomika třetího tisíciletí vyžaduje svobodné prostředí, férové veřejné instituce, tolerantní společnost.

Součástí této tolerance je např. tzv. "inteligentní selhání", nebo pod jiným označením "konstruktivní neúspěch". Největší podnikatelské úspěchy v postmoderní ekonomice poházejí, a budou se rodit ve stále větší míře, v tzv. "pásmu nestability", přesně řečeno v nikách tohoto pásma. Z výše uvedeného vychází premisa úspěšné  globální ekonomiky: stát má nastavit rámcová pravidla pro fungování, tedy vymezit hřiště, ale uvnitř má nechat maximální možnou svobodu právě proto, aby jedinci i komunity přicházeli s tvořivostí, nápady, inovacemi....

Při pohledu na premisy úspěšné globální ekonomiky je jasné, že Babišova a Sobotkova politika jde směrem přesně opačným. V poslanecké sněmovně i v počítačích ministerských úředníků se rodí stále více a více zákonů a prováděcích předpisů, které se snaží dostat jedince, podnikatele, rodiny pod direktivní kontrolu státu. Přitom již dnes má stát dostatek legislativních nástrojů, jimiž může čelit většině známých excesů ať jedinců, tak i skupin obyvatel.

Oba hlavní protagonisté stávající vládní koalice nevědí, nebo vědět nechtějí, že svět už nežije podle lineárního schématu, že jediným výsledkem jejich snažení bude poničená svoboda a následný ekonomický úpadek. Již dnes čelíme odchodu mladých schopných lidí z naší země. Pro velký stát je to problém, pro zemi naší velikosti tragédie. Firmy daní své zisky v jiných zemích, kde není závist a účelové kriminalizování úspěšných.