Koncem 90. let minulého století jsem měl tu čest být mezi hrstkou studentů Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd UK, pro které Václav Havel odpřednášel sérii přednášek či spíše debatních seminářů na různá zahraničně-politická témata. Mně osobně v hlavě nejvíc utkvěla jeho tehdejší analýza česko-rakouských vztahů.

Před rokem 1989 byly obě zmiňované země na opačné straně železné opony. Ta po pádu Berlínské zdi a po sametové revoluci přestala existovat a Československo zavedlo poměrně standardní parlamentní demokracii. Ačkoliv radost mnoha Rakušanů z konce studené války poněkud kalily excesy některých porevolučních českých turistů, vzájemné vztahy Prahy i Vídně se rychle zlepšily.