Milá slečno Gréto Thunbergová,

nedávno jsem se vrátil ze Středního východu, kde jsem se setkal se sirotky, které válka připravila o všechny příbuzné. V Africe jsem viděl děti, které trávily denně deset i více hodin v hlubinách země, kde za směšnou mzdu těžily pro nadnárodní korporace vzácné nerosty, aby uživily své mladší sourozence, jelikož rodiče jim zavraždily islámští fanatici. V jihovýchodní Ásii mě šokovala děvčátka donucená beznadějnou bídou k prostituci. Ve své rodné zemi jsem působil v ústavech pro děti narkomanů či alkoholiků, které se už nikdy domů nevrátí, neboť není, kam. Žádné z těchto dětí nemělo šanci prožít dětství takové, jako většina nás, běžných Evropanů. Šílení vládci světa je přímo či nepřímo připravili o vše, téměř i o život, natož pak o dětství.

Proto jsem cítil velké pohnutí, když jsi při zahájení klimatického summitu v New Yorku osočila světové státníky, že ti ukradli dětství. Jen bych rád věděl, jak konkrétně se ti něco tak smutného stalo. Připravili tě o rodinu, o střechu nad hlavou, musela jsi těžce pracovat, zneužívali tě? Umírala jsi na mor, hladem či zimou? Nejspíš všechno najednou, vždyť jsem tě neviděl ani jedinkrát se usmát, což nemůže být náhodou. Do očí dětí jako jsi ty přeci patří radost, nikoli nenávist.

Pod dojmem tvého vystoupení jsem se pokusil zrevidovat své dosavadní názory na roli oxidu uhličitého (CO2) v oteplování planety. Výsledek jsem vtělil do několik úvah – viz dále. Prosím tě jako expertku na klimatologii o posouzení, zda jsem už konečně zaujal ten jediný správný postoj.

Ke změnám teplot a klimatu na planetě docházelo odjakživa, dokonce i v dobách, kdy člověk, jak ho známe, neexistoval. Střídaly se doby ledové i meziledové. Dnes se průměrná teplota pohybuje o necelé dva stupně pod tisíciletým průměrem, od poslední doby ledové dokonce na nejnižších hodnotách. Tak argumentují ti, kteří s tebou nesouhlasí, dokonce tvrdí, že hlavní odpovědnost za teplotní výkyvy nenese člověk a CO2, ale aktivita (a teplota) Slunce a jeho vzdálenost od Země.