MSD dlouhodobě usilují o sociální stát a o sociální smír ve společnosti. Otázku bydlení považují za stěžejní právo každého občana a občanky ČR. V souladu s těmito východisky sledují MSD bedlivě aktuální práci Ministerstva práce a sociálních věcí, které dlouhodobě usiluje o vytvoření normy, která by tuto oblast upravovala.

V ČR od roku 1989 zůstává situace na trhu s byty dlouhodobě neřešena. Většina obcí se bytů zbavila v privatizačním řízení a některé si neponechaly byty žádné pro účely sociálního bydlení. V důsledku deregulace nájemného dále dochází ke zvyšování cen nájemného, zvyšuje se tak finanční nedostupnost důstojného bydlení. Na trhu s byty navíc dochází k diskriminačnímu jednání (apriorní vyloučení z bydlení etnických menšin, osob bez domova, vícečetných domácností). Státní příspěvky na bydlení (tzv. příspěvek a doplatek na bydlení) se neustále zvyšují – v důsledku toho dochází na jedné straně k proplácení vysokých nájmů vlastníkům bytů ze státního rozpočtu, na straně druhé k neúměrnému zatížení domácností, kdy po zaplacení nájmu zůstává nízký obnos financí na další živobytí (např. u seniorů existuje fenomén šetření na jídle a lécích). Výsledkem dlouhodobě neřešené situace je narůstající segregace, vznik a rozvoj ubytoven a sociálních ghett, kde vyrůstají děti - nové generace.

MSD podporují tezi, že bydlení není ubytování. Dlouhodobé bydlení je možné pouze v bytech. Bydlení dětí na ubytovnách by mělo být vyloučeno. Rozdělení rodin v důsledku nevyhovujícího bydlení považujeme za amorální. Zdravotně postižení lidé, děti z dětských domovů apod. by měli žít v bytě, nikoliv v institucích.
Mladí sociální demokraté se domnívají, že další neřešení problému (nepřijetí zákona o sociálním bydlení) jen nadále prodlouží neutěšenou situaci znevýhodněných občanů na trhu s byty a neúměrně zatíží další generace (jak organizačně tak finančně). Vytvořením sektoru sociálního bydlení Česká republika přispěje ke zvýšení kvality života lidí, vytvoří bezpečné sociální a tvořivé prostředí domova, což v konečném důsledku povede k potírání sociálně-patologických jevů a snížení nákladů na jejich řešení pro celou společnost.