Bruselské euroelity si tradičně přisvojují více schopností než mají a uzurpují si více mocenských funkcí, než zvládnou plnit. Neschopnost EU řešit klíčové trable je kompenzována posedlostí v detailech.

Ukvapené a nezvládnuté rozšiřování nekončí, a to jak obsahové (nátlak a propaganda na přijetí eura) tak prostorové (nejnověji Bosna a Hercegovina a na obzoru je Ukrajina). Velikost nějaké organizace však málokdy souvisí s jejím praktickým úspěchem, znamená především složitost. Každý rozruch v bruselském centru vede k hysterickému řevu „Více Evropy!“ a dalšímu byrokratickému utužování, což neprodukuje účelná řešení.