Donald Trump je unikát, který mezi prezidenty na celém současném světě těžko najdete. Někdy se chová směšně, občas trapně, jindy udivuje svými neznalostmi.

Od začátku svého prezidentování je terčem posměšků, urážek, nálepkování a lživých až fantaskních obvinění. Média, politické neziskovky a levicoví politici si jej vybrali jako zástupce všeho, co nenávidí. Byť ta liberální nenávist je samozřejmě tolerantní a vlastně úplně milá, skoro až roztomilá. Protože opravdu z duše nenávidět může jen pravičák a konzervativec.

Trump nikomu nebyl, není a nebude lhostejný. Silné osobnosti budí emoce. Negativní i pozitivní. Ať se zeptáte kteréhokoli Američana nebo i cizince, nikdo asi neřekne: Donald Trump? No, moc ho vlastně neznám. Nemám na něj žádný názor. Sorry."

Na jeho adresu se vyjadřuje kde kdo. Ať už s pěnou u úst, nebo s palcem nahoru a obdivným výrazem ve tváří.

Zastánci obou poloh, tedy nenávisti a obdivu (přízně), však v jádru nehodnotí jeho styl vystupování, barvu příčesku, občasné blábolení apod. Ve skutečnosti jde o hodnoty, které hájí a postoje, které zastává. A ty jsou i přes nevhodný způsob, jaký někdy volí, jasné, srozumitelné a z mého osobního pohledu nadčasové a hluboce pravdivé.