Její hlavní přínos spočívá ve vzájemném prolnutí českého a slovenského pohledu na geopolitiku pro mnohé ne zcela jasného geografického útvaru střední Evropy; skutečnost, že na obou stranách někdejší bipolární železné opony převládá stále tzv. bloková logika, podle níž je např. Praha východoevropskou metropolí, je nad jiné výmluvným faktem tohoto ponurého stavu mysli a znalostí některých současných Evropanů.

Krejčí se s viditelným zdarem pokouší o syntetizující kombinaci makro- i mikropohledů a funkční využití výsledků historiografického bádání počínaje zhruba koncem antického období (pád Západořímské říše na přelomu třetí a čtvrté čtvrtiny 5. století n. l.) až po současnost. V tomto rámci postupně vymezuje hranice jak evropského kulturního kontinentu, tak jeho středoevropské části a posléze i české, československé a slovenské státnosti. V mnohém tu navazuje na snahy českého národního obrození, první projevy moderní slovenské národní identity i obdobné úsilí předních osobností geopolitiky zejména německé a rakouské.