Chtěl jsem nechat přednost starším senátorům, ale když se nikdo nehlásil, tak když jsem řekl, že vystoupím k tomu, abych odůvodnil, proč ty pozměňovací návrhy byly dány, tak samozřejmě musím vystoupit.
ÚPV dal pozměňovací návrhy pod body 1 – 7. Kromě bodu 6, který se týká pouze měření rychlosti prostřednictvím městské nebo obecní policie, tak jsou to všechno body, které se týkají legislativních chyb, nebo nedostatků, které ÚPV prostě musí zkonstatovat, že tam jsou. Nemůže říct, že nejsou. Ale řeknu na rovinu, tyto nedostatky nemají vliv na funkčnost tohoto zákona.
Největší problém, který nám tady vznikl, byl bod číslo 6, který navrhl pan senátor Kubera. Samozřejmě, já mu nebudu brát jeho debatu k tomuto bodu, určitě k tomu dá věci podrobnější. Ale řeknu, že v ÚPV se tím pravidelně zabýváme, a pan senátor Kubera konstantně dává tento návrh, aby městská policie, nebo obecní policie ztratily právo měřit rychlost. Není to tak jednoduchá věc, jak si všichni představujeme, protože tento proces se skládá zhruba ze tří částí. Propojení těchto tří částí v podstatě nám už několikrát vyvolalo v tomto zákoně trochu chaos.
Všichni si pamatujeme na stacionární radary. Ty stacionární radary začaly zabírat v podstatě fotografie řidičů v autě, kteří se dopustili přestupku porušení povolené rychlosti. Prostě jeli rychleji, než bylo v daném místě povoleno. Zjistilo se, že je to velmi složité prokázat, že zrovna tento člověk, který je vlastníkem vozidla, toto vozidlo opravdu řídí, protože ne všechny fotografie mohly identifikovat řidiče. Tak jsme museli upravit zákon tak, abychom zajistili, že přestupek bude potrestán, a tak tento trest padl na provozovatele vozidla, protože provozovatel vozidla prostě zaplatí, když neřekne, kdo to vozidlo v ten daný okamžik řídil. To už je taková konstrukce, která není úplně v pořádku. A právě tento problém je v tom, že není tento přestupek okamžitě realizován, to znamená, že klasické měření rychlosti, které provádí buď obecní policie, nebo státní policie, tak, že prostě se s prostředkem na měření měří. Řidič je bezprostředně zastaven, seznámen se svým porušením dopravních předpisů. Buď ho uzná, nebo neuzná. V okamžiku, kdy ho uzná, zaplatí pokutu. V případě, že neuzná, jde věc do správního řízení, ale je vše je řešeno přímo v daném čase. V okamžiku, kdy dochází k tomu, že je řidič, nebo vozidlo, které jede rychleji, než je v daném úseku povoleno, zaznamenáno technickým prostředkem, to znamená měřícím radarem se záznamovou technikou, tak v podstatě dojde k tomu, že to jsou data.
Tato data se někde musí zpracovat. A teď je otázka, kdo provozuje radar. Jestli ho provozuje policie, nebo městská policie, nebo soukromá organizace. Další věc je, zda ten materiál, ta data, která jsou sejmuta, zpracovává policie, nebo příslušník městské policie, nebo příslušník státní policie a nebo někdo další. A potom je samozřejmě dokumentace toho přestupku a vlastní projednání.
Takže toto je materiál, který není jednoduchý na to, abychom ho během 30 dnů nějakým způsobem rozumně zpracovali. Já sám říkám jedno, že bohužel jednací řád Senátu je postaven tak, že máme jenom 30 dnů na projednání pozměňovacích návrhů, případně úprav daného zákona. S ohledem na to, že většina zákonů je velmi složitých, tak tato lhůta nestačí. A abychom opravdu neudělali ještě větší problémy, než které mohou nastat, tak se přimlouvám za to, abychom se snažili tuto lhůtu prodloužit minimálně, jak už bylo navrženo, tak, abychom se mohli odpovědně zabývat těmito věcmi. A dát, jak se říká, hlavu na špalek za to, že to, co od nás odejde, bude v pořádku a nebude to jenom další problém, který řidičům vytvoříme.
Co mě tam mrzí, protože jsem motorkář, je věc, kdy zaběhnutý proces zkoušek a praktických zkoušek, které se týkají řízení motocyklů, se změní tak, že bude adept na řidičský průkaz na motocykl vpuštěn bez řidičského průkazu, bez možnosti okamžité korekce motocyklu do běžného provozu. A já si nedokážu představit, když sám řídím ten nejtěžší motocykl, který má výkon v podstatě jako formule 1, že člověk, který to neumí, který má odjet nějakých 20 – 30 hodin na motocyklu, někoho nemůže zranit. Tady nám chybí dotažení do konce, odpovědnost za to, kdo vlastně toho člověka do provozu pustil. Jestli autoškola – a odpovídá za to majitel autoškoly, který mu zapůjčil motocykl, ač ví, že ten člověk nemá řidičský průkaz, ač ví, že by se neměl pohybovat po cestě, a jestli pojištění půjde na toho řidiče, nebo na autoškolu, nebo jaké to bude pojištění, když se opravdu něco stane? Zatím se nestalo nic.
Ale my vždycky takzvaně honíme kočku za ocas, až se něco stane, tak to začínáme dotahovat do konce. Takže to jsou věci, které se opravdu nedají vyřešit za 30 dní. Chce to delší lhůty. A takové ty běžné zásahy, co do toho děláme, že vylepšíme něco, to není podstata toho, co bychom měli dělat. My bychom opravdu měli zákon upravit tak, aby byl funkční a nevyvolával další dohady.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
