Zatímco normativní stanovení tohoto poměru je obecně dobře přijímáno například ve Francii, Španělsku, Itálii či v zemích Skandinávie, u nás doma je názorové střetávání více barvitější. Nemyslím si, že bychom my Češi byli nějak zaujatí vůči ženám či se snažili blokovat jejich práva na profesní a společenskou realizaci. Spíše jde o to, že jsme v kontextu reminiscencí na naši vlastní historii praktičtí i poněkud citlivější na příkazy, které chtějí společnost organizovat.

Stanovení určitého „poměru zastoupení“  se navíc zkracuje na výraz „kvóta“, a to zní českým uším značně nelibozvučně. Přiznám se, že  i já se přimlouvám za méně normativů  a kvót všeho typů ve vztazích mezi mužskou  a ženskou populací. Životní zkušenost mě vede k závěru, že mužský a ženský princip je stvořen k tomu, aby se vzájemně doplňoval  a podporoval. Platí to  v pracovním kolektivu stejně jako při snaze o uplatnění ve veřejném životě.