V devadesátých letech proběhla v naší republice privatizace. Na internetu se dočteme, že: „Privatizace označuje změnu veřejného (státního) na soukromé; zpravidla se tohoto pojmu používá pro převod veřejného majetku do soukromého vlastnictví.“ Tyto privatizace měly dvě vlny, tak zvaná malá a velká privatizace. „V jejím rámci si mohl každý občan za 1 000 Kčs koupit takzvanou kuponovou knížku,“ „Mnozí z těch, kteří si ji pořídili, investovala tak, že od té doby nedostala žádné nebo jen zanedbatelné dividendy a jejich akcie pozbyly ceny. O hodnocení kuponové privatizace se dodnes vedou spory,“.

Privatizace, která probíhá a vůbec se o ní nemluví, je POLITICKÁ PRIVATIZACE. Ta spočívá v tom, že zaběhlé politické strany si rozdělili vládu, moc a hlavně příjmy z politických funkcí a veřejných zakázek. K těmto zaběhnutým politickým stranám se přidaly nová hnutí, ale pouze ta, která měla za sebou spoustu financí a mohla tak investovat. Máme tady několik hráčů, kteří si rozdělili svůj vliv. Dneska je úplně jedno, zda je strana či hnutí v koalici či opozici. Vždy se jedná o prebendy, které zmíněni získají a část z nich opět nasypou do upevnění svých pozic.

Úplně stejně, jako na politické scéně pro veřejnost, je to také uvnitř stran a hnutí. Za roky působení se v mnohých stranách a hnutích vytvořily vládnoucí elity. Z některých stran se staly sekty. Zde mnozí řadoví členové, už většinou neaktivní, stále velebí své vůdce, kteří se pomocí získaných finančních prostředků prezentují, že oni jsou ti jediní, kteří mají pravdu. Už dávno neplatí, že se společně sdružují lidé se společnými názory a cíli. Už neplatí, že cíl i směr určuje většina, ne dneska to v politice funguje jako ve firmách. Nahoře se rozhodne a řadoví členové pouze plní. Vrchnost vždy rozhoduje tak, aby před všemi vypadali jako ti nejlepší a nejdůležitější.

Zde je jádro pudla. Strany samy o sobě neřeší podněty řadových členů. Jedinci a skupiny se soustředí jak usurpovat moc. Mnohdy se porušují stanovy, pomlouvá a intrikuje. Kde není žalobce, není soudce. Vnitřní revizní a rozhodčí orgány nefungují. Místa v těchto orgánech opět zaplňují členové, většinou bez právního povědomí, znalostí vnitřních předpisů. O morálních hodnotách ani nemluvě.