Náš trh práce je sice stále poměrně v pohodě, čísla nezaměstnaných jsou jedny z nejnižších v Evropě, ale. Velké, veliké ALE. Tahoun naší, nejprůmyslovější země Evropy je logicky ten průmysl. A tam už se propouštělo celkem dramaticky. Dramaticky v porovnání s tím, jak to bylo kdy v minulosti.

Německo jede plnou parou hlavou do zdi, a tak i zakázky naším firmám ubývají, a podniky se proto zbavují tisíců lidí. Podle Českého statistického úřadu odešlo ze zpracovatelského průmyslu v druhém kvartálu letošního roku v porovnání s loňskem přes dvacet tisíc pracovníků. A to už je docela mazec, protože to je evidentně jen začátek. Jak dlouho budeme schopni takovou masu lidí umisťovat jinde, toť zásadní otázka.

Ale k meritu věci. Za vším je samozřejmě ta pověstná německá schopnost dotáhnout všechno do konce, byť je to sebedestruktivnější. Tady nasadili Green Deal, povinnou elektromobilitu, zároveň si ovšem zařízli všechny zdroje levné energie, kteréžto ceny vystřelila jako Elon do vesmíru, a nehodlá se vrátit. Dále si v rámci Unie zasankcionovala dostupné suroviny na výrobu baterií do těch elektroaut a všech těch elektrických pitomin do nich, které nejenže nepotřebujeme, ale většinu z nich tam mít ani nechceme.