Sám o sobě prohlašuje, že je hrdina, a údajnými zásluhami o českou armádu a její pověst se snaží omluvit a vyvážit svou minulost komunistického rozvědčíka. Pokud pominu jeho záhadné a zcela nestandardní zařazení do tohoto vojenského kurzu, kdy až přímluva pěti generálů proti všem jeho přímým nadřízeným pomohla budoucímu generálovi Petru Pavlovi jej absolvovat, ony i ty „zásluhy“ o naši zemi a armádu „stojí za to“.

Již při lehkém bližším pohledu totiž zjistíme, že to, čím se nás snaží prezidentský kandidát ohromit, je jen marketingová bublina jeho poradců a jeho guru, bývalého velvyslance v Rusku, Petra Koláře. Mimochodem, bublina za bezmála 35 milionů korun. A to by bylo, aby se za ty peníze nějaké ty zásluhy nenašly. I když slyšeli jste o nich? Teď mě tak napadá, jestli tohle není ten důvod, proč Petr Pavel tak málo mluví. Protože ono totiž reálně není moc o čem.

Náš hrdina byl náčelníkem Generálního štábu v letech 2012-2015. V té době, za jeho velení, výdaje na obranu – ano ty výdaje, kterými nám teď mává před nosem, že se vždy snažil prosazovat tak, abychom dostáli svým závazkům, klesaly z 1,1% HDP v roce 2012 až na krásných 0,91% v roce 2014 a 0,96% v roce 2015. NKÚ to uvádí ve své zprávě z roku 2016 a oprávněně kritizuje, že výdaje na obranu nejen že v posledních letech klesaly na právě ono necelé 1% HDP, ale navíc se přesouvaly na místo do investic, spíše do mandatorních výdajů. To moc ke chlubení není.