Neúčast ředitele podporuje tvrzení odborníků vystupujících na semináři v tom, že park je na požáry připraven špatně a lesy ve správě NP jsou ve vysokém požárním riziku. Není náhodou, že tam probíhá i kontrola generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru. Správě parku je vytýkáno, že je sice udržována zákonem stanovená síť cest, ale to nestačí.

Na rychlé zdolání požáru je potřeba udržovat další cesty do lesů, které jsou sjízdné pro požární auta. Tisíce hektarů lesů jsou suché s hromadami vysoce hořlavé biomasy. Bývalé lesní cesty, linky a rozčleňovací pásy k zastavení požáru - to vše tam kdysi lesníci vybudovali a zdivočelá správa parku je úmyslně neudržovala a přestaly být funkční. Nejen to, na území parku bylo přes 30 bývalých plavebních nádrží, jezírka a jezy na potocích, které se udržovaly a byly určeny jako zdroje požární vody. To vše není a bylo zničeno fanatickým nastolováním velkoplošných bezzásahových území.

Zásady péče o zónu přírodní uvádí: "Požár přírodního ekosystému je součástí přírodního procesu a omezuje se tak, aby se zabránilo ohrožení zdraví, života osob a majetku při maximálním zohlednění cílů zóny".

Tedy, může hořet celý Březník a hasit by se měla jen Modrava. Jde o nebezpečný základní princip péče a ochrany NPŠ. Takový pohled na oheň nelze uplatňovat v podmínkách malého území Šumavy, kde je vzácná příroda, trvalé obydlení a kulturní krajina. Takový hazard rozhodně nepatří do období boje se suchem a klimatickými změnami.

Stav lesů v NP Šumava