Když jsem tam tehdy stál, říkal jsem si, že teď to přijde. Konec komisí a institucí kontrolujících a schvalujících, jestli je člověk dostatečně politicky uvědomělý, aby mohl dělat to či ono. Konec systémové buzerace. Konec popotahování lidí za to, že ve veřejném prostoru řeknou nahlas, co si myslí. Konec vyhazování ze zaměstnání za politické postoje. Konec doby, kdy lidé mluvili jinak doma a jinak v práci, aby neměli problémy. Konec udávání, šmírování, nasazování provokatérů. Konec vlády jedné strany. Konec jediné správné pravdy. Konec špinění jedné světové strany a nekritické adorace druhé. Konec závislosti politického vývoje u nás na rozhodování za našimi hranicemi. Konec naší účasti ve spolku, ve kterém silové složky mlátí lidi v ulicích. Konec trestání lidí preventivně, protože by mohli něco provést. Konec doby, kdy jste z televize slyšeli slova o rozvracečích socialistického zřízení hned po tom, co vám ukázali nadšené svazáky, straníky a hrdiny socialistické práce. Konec doby, kdy pár lidí se správným profilem ve správné funkci řídilo osudy všech.

Když jsem tam tehdy stál, říkal jsem si, že teď to přijde. Začátek doby, kdy si lidé budou moct dělat a říkat, co chtějí, aniž by je za to někdo perzekvoval. Jediným kritériem bude, že svobodným projevem a činy nebudete smět fyzicky či na majetku poškodit jiného. Začátek doby, kdy vás v práci budou posuzovat podle toho co umíte, ne podle kádrového profilu nebo uvědomělosti rodičů. Zrod politicky neregulované výroby, služeb a obchodu. Otevření trhu celému světu. Začátek doby bez indoktrinačních nástěnek ve školách a jejich nástěnkářů, oslavujících povinně výstřižky z novin budovatelkou atmosféru. Zrod doby, ve které si hrdá a samostatná republika bude o svých věcech konečně rozhodovat sama. Těšil jsem se na svobodu.