Otázka: „Náhradní odměny musí platit každý, kdo si kupuje paměťovou kartu či podobná zařízení, i když na ně ukládá svá vlastní data. Proč děláte z každého v podstatě zloděje, který musí přispívat na porušování autorských práv?“ Odpověď předsedy představenstva Ochranného svazu autorského (OSA) Romana Strejčka: „Jsou dva způsoby, jak zajišťovat plnění autorských práv. Buď tento paušální způsob, který je běžný v zahraničí nebo adresné zpoplatnění za podstatně vyšší náhradní odměnu. To by předpokládalo, že se každý, kdo si udělá kopii pro osobní potřebu, přihlásí k platbě náhradní odměny, což je v dnešní společnosti naprosto utopistická představa. Stávající systém je podstatně jednodušší a především výrazně levnější způsob i pro koncové zákazníky.“ (zdroj zde)

Nic jste neprovedli, ale platíte. OSA vychází zjevně z předpokladu, že platit výpalné, ačkoli jste nic neprovedli (ale mohli byste), je prostě cool. Ba co víc, posilněna zákonem, který výpalné už dlouho povyšuje na legální příjem pod hrozbou trestu pro jeho neplatiče, má choutky přiložit pod kotel. Už nejen například z televizí, které jsou nefunkční a slouží jen jako dekorace, ale také z chytrých mobilních telefonů. Každý, kdo ho má, je v očích OSA pirát, připravený okrást někoho jiného o jeho práva. A aby tomu předešli, platit mají všichni. Pro jistotu. Nekradete? No a? Mohli byste.