Každoročně od poloviny října můžete pozorovat na ulicích po celém světě kolemjdoucí s připnutým květem vlčího máku nebo celé věnce těchto květů u válečných památníků. Od roku 1919 vždy 11. listopadu přesně v 11 hodin se dvouminutovým tichem a všudypřítomnými vlčími máky připomínají oběti válek – jde o výročí chvíle, kdy byla v železničním vagonu v lese nedaleko francouzského města Compiègne podepsána dohoda o příměří mezi Spojenci a Německem, kterou byla ukončena první světová válka, a kdy podle požadavku přesně v 11 hodin ustala palba. Tento den se nazývá různými jmény jako Den příměří, Den vzpomínek či Den válečných veteránů, avšak poselství je stejné – připomenout si válkou zmařené životy.

Vlčí mák se stal symbolem pro padlé vojáky po první světové válce díky záplavě svých rudých květů na bývalých bojištích. Semínka vlčího máku nevyklíčí ihned, ale až když se naskytne vhodná příležitost. Ta se naskytla, když byly ohromné plochy půdy v Belgii a Francii doslova přeorány dělostřelectvem.

Dalším důvodem byla báseň „Na flanderských polích“, kterou napsal kanadský vojenský chirurg John McCrae v květnu 1915, kdy byl zabit jeho přítel Alexis Helmer. Toho dne upoutala Johnovu pozornost záplava vlčích máků mezi hroby a ta jej inspirovala k sepsání této básně. Tu zahodil, ale někdo ji nalezl a poslal do týdeníku Punch, který ji uveřejnil v prosinci téhož roku. John McCrae zemřel v lednu 1918 na zápal plic a je pohřben ve Wimereux u Boulogne.

Na polích ve Flandrech