Koncepce jinými slovy říká: Milí starostové obcí nad tisíc obyvatel, sežeňte si pět procent bytového fondu pro sociálně slabé, hezky se o ty byty starejte a my na to občas dohlédneme. Je nám jedno, jak to uděláte, ale když to neuděláte, hrozí vám sankce. Poptala jsem se několika starostů, co na tuto „koncepci“ říkají. Jejich dopisy ráda ministerstvu poskytnu.

Ve stručnosti to moc nelze, ale přesto se sem pokusím několik hlavních výtek či snad udivených dotazů starostů vtlačit. Starostové samozřejmě vůbec nerozumějí tomu, proč by obce měly plnit úlohu státu.

Konkrétně se ptají: Pokud stát garantuje právo na bydlení, neměl by to být stát, který toto právo zaručí? Pokud stát přehazuje tuto ústavou danou povinnost na obce, jak jim pomůže?

Vůbec také není jasné, proč by některé obce měly sociální bytový fond zřizovat a na co. Pokud má mít obec s tisíci obyvateli pět procent z bytového fondu (a to i ze soukromých bytů) vyčleněno pro sociálně slabé, co to znamená? Že má obec o dvou stech bytových jednotkách, jejíž obyvatelé nemají sociální problémy, postavit například deset bytových jednotek navíc a čekat, až obyvatelé konečně problémy mít začnou? Kdo to obci zaplatí? A může v těch bytech někdo mezitím bydlet, nebo je obec postaví a nechá ladem?

Koncepce navíc podle starostů vůbec není motivační, spíš naopak. Proč materiál už dopředu počítá s nedoplatky na nájemném? A doplatí tyto nedoplatky stát? Bude je muset obec vymáhat? Na kom? Na neplatiči, nebo na státu? Co pak bude motivovat člověka v bytě poskytnutém ze sociálního fondu obce, aby chodil do práce a platil nájem? Proč má být obec prostředníkem mezi nájemníkem a dodavatelem energií? Znamená to, že za platby za energie opět ručí obec? Proč je celá tato "koncepce" pro sociálně potřebné tak demotivační? Proč v koncepci není například motivace v podobě veřejně prospěšných prací nájemníka pro obec, od níž si pronajímá byt?