Na první poslech zní ten návrh zákona hezky, jen málokdo si ale uvědomí, jak moc je neúplný, nedodělaný a kolik škody by mohl napáchat. Tak předně, obcím vznikne řada povinností, za jejichž nesplnění budou trestané a to přitom zákon neřeší legislativní úpravy, otázku dotací, ani technické možnosti jednotlivých obcí.

Navíc pak úplně zapomíná na to úplně nejzásadnější. Rozlišení do dvou kategorií klientů sociálního bydlení. Tedy těch, kteří se do stavu bytové nouze dostali nezaviněně (senioři, absolventi, mladé rodiny, handicapovaní občané…) a těch, kteří jsou v tíživé situaci vlastní vinou a neprojevují snahu se z ní dostat.

Právo na bydlení je nesporně jedním ze základních sociálních práv, nelze ale v podobných opomenout zodpovědnost všech zúčastněných. Základní povinností nájemců sociálního bydlení přece musí být řádné užívání bytu, společných prostor, nebo placení nájemného. A to je potřeba zákonně ošetřit směrem k nájemci, ne k obci. Nemluvě o tom, že je nutné stanovit délku pronájmu a ne vydat rozhodnutí o bytové nouzi na dobu neurčitou a podmínit ho např. pracovní smlouvou, nebo participací na veřejně prospěšných pracích, aby bylo jasné, že se nájemce hodlá se svým stavem řádně vypořádat. Když ne, může nájemní vztah skončit bez poskytnutí bytové náhrady.