Od září 2016 má nastat revoluce v našem školství. Do jedné třídy spolu mají chodit všechny děti, od mentálně postižených až po ty nejnadanější, od těch zcela zdravých až po ty skutečně tělesně postižené. Prostě všichni. Ministryně školství očekává, že díky tomuto opatření učitelé z každého dítěte "vybrousí diamant". Aktivisté jsou nadšeni. Rodiče jsou znepokojeni. Odborníci rozděleni. Pedagogové a školy zcela nepřipraveni. To nemůže dopadnout dobře.

Ministerstvo školství v souladu se schválenou novelu školského zákona plánuje vzdělávat všechny žáky společně, dalo by se říci v jednom pytli. Současná ministryně školství tomu na webu MŠMT říká "Společné vzdělávání" a označuje to za svou prioritu číslo jedna. Odborníci k popsáni téhož používají zaklínadlo "inkluze", což znamená, že se má co nejvíce dětí učit společně. Zdraví, tělesně postižení, nadaní i mentálně postižení. O tělesně postižené děti ale tolik nejde. Většina jich chodí do běžných tříd už dnes, protože v běžné škole nemohou být pouze výjimečné případy. Třeba děti úplně nepohyblivé, nebo takové, které vyžadují vzhledem ke svému postižení zcela specifickou pomoc. Jde o to, že podle nové vyhlášky lze děti s těžkou poruchou pozornosti či děti s lehkým mentálním postižením vzdělávat v běžných školách. Do praktické (dříve zvláštní) či speciální školy nebude možné poslat dítě s IQ nad 70 bodů a ředitelé budou mít povinnost přijmout do školy děti s mentálním postižením, pokud o to jejich rodiče projeví zájem. A naopak tyto děti budou moci zůstat na speciálních a praktických školách pouze v případě, že o to výslovně písemně požádají jejich rodiče.

Základní praktické a speciální školy jsou dlouhodobě dobře fungujícím prvkem našeho vzdělávacího systému. Jsou nadstandardně vybavené, mají třídy nanejvýš o deseti dětech, mají kvalifikované učitele, kteří jsou schopni pracovat s dětmi, kterým jejich schopnosti nedovolují dosahovat stejných výsledků jakých dosahují jejich vrstevníci v běžné základní škole. O malý počet dětí se starají dva dospělí, učební program je upravený tak, aby děti mohly zvládnout to, co jim jejich intelekt nebo postižení dovolí. Namísto stresu a trápení se v běžné škole mohou i tyto děti zažít úspěch, prožít šťastné dětství a ve společnosti pak úspěšně fungovat. V novém systému však tyto školy nemohou přijímat žáky s lehkým mentálním postižením (LMP), tedy s IQ 70-80. Bohužel u těchto žáků není předpoklad, že by úspěšně zvládali běžnou základní školu. Dalším v současné běžné škole těžce řešitelným problémem jsou děti s poruchami pozornosti (nyní ADHD, dříve děti hodně zlobivé). Každý učitel může potvrdit, že to je opravdové trápení pro všechny zúčastněné. Nejvíce trpí konkrétní třída, žáci i vyučující. Nový systém chce přesunout méně schopné děti ze škol, které jsou na jejich vzdělávání dobře připraveny, do nepřipravených škol „normálních“, kde chybí speciální pedagogové, asistenti pedagogů, speciální pomůcky a především na novou situaci dobře připravení učitelé.