O nádraží Císaře Františka Josefa se společnost turnovsko-pražsko-kralupské dráhy dělila se společností C. k. privilegované dráhy císaře Františka Josefa I., která sem přivedla koleje Vinohradským tunelem. Nádraží vybavené šesti dopravními a devíti kusými kolejemi mělo vstup na Žižkov z Olšanské silnice (dnes Seifertova). Obě nádraží brzy splynula a už v roce 1873 v dobových jízdních řádech žádnou zmínku o žižkovské stanici nenajdeme.

Koncem 19. století železnice docela objala vrch Vítkov a spleť kolejí před vyústěním do dvou pražských nádraží vytvořila jedinečnou scenérii. Žižkov byl najednou tajemný, oddělený a nedostupný, brána do Prahy byla tvořená spletí nadjezdů. Celek byl tvořen sedmi souběžně položenými příhradovými konstrukcemi v celkové šíři 30 m. Ve výšce 5 metrů nad ulicí tvořily jednu z největších mostních akumulací v Rakousku. Lidé tomu místu říkávali „Za sedmero mosty“ a viadukt znamenal opravdový předěl mezi Prahou a jejím předměstím vyjádřený mimo jiné takzvaným akcízem, kde se platila daň z potravin přinášených z venkova do města. Také tu býval nechvalně proslulý stánek s občerstvením lidově nazývaný „čajová ambulance“. Poslední z mostů byl snesen19. listopadu 2001, někteří místní znalci hlasitě volali, že Žižkov byl konečně připojen k Praze.