Děkuji za slovo, já vám přeji pěkné odpoledne, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři,
já před vás předstupuji s vládním návrhem zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s se změnami působnosti v oblasti informačních a komunikačních technologií. Občas se o tomto návrhu hovoří také jako o návrhu k transformaci digitalizace neboli zřízení digitální a informační agentury, což by ve své podstatě neměl být cíl, ale měl by být prostředek pro to, aby vláda Petra Fialy, ale i Česká republika skutečně naskočila zpátky na toho řekněme koně automatizace a digitalizace, kterého jsme měli možnost osedlat a nějakým způsobem poměrně efektivně řídit z počátku digitalizace, kdy vznikaly věci jako jsou Czech POINT, jako jsou datové schránky nebo systémy centrálních registrů.
Nicméně i když se podíváme na to, jakým urputným nebo rychlým vývojem probíhá digitalizace a automatizace jinde ve světě, tak již dávno se nepočítáme, minimálně v efektivitě řízení státu a v jeho digitalizaci, mezi špičkové státy. Dokonce – a to se stalo v minulém roce – se Česká republika propadla v indexu DESI, kde se poměřují různé aspekty digitalizace a služeb občanům, až na 19. místo ze 27. Kdybych to vztáhnul jenom na oblast toho eGovernmentu, tedy služeb státu, které jsou poskytnuty občanům, on ten index DESI ještě měří některé ty části z toho. Česká republika na tom úplně není špatně s lidským kapitálem, s lidmi, kteří se věnují IT. Tam jsme 15.
Ale kdybychom se podívali na ten index DESI, a já jsem i ty věci posílal, tak v rámci toho eGovernmentu jsme ještě tedy za těmi státy, které jsou v celkovém hodnocení pod námi, je ta situace ještě horší. Jsme někde kolem 22. a 23. místa. A každá vláda v České republice, která tady byla, hovoří o tom, že digitalizace by měla být jednou z priorit. Hned z několika důvodů. Jednak stát může nabídnout občanům služby, a ti pak nemusí chodit na úřad, a poskytuje jistý komfort. V druhé úrovni stát díky tomu, že některé úkoly automatizuje či digitalizuje, tak je efektivnější, nemá tak velké náklady, může třeba se bavit i o tom, že v rámci řady agend může snížit počet svých úředníků, a to výrazně, ať již je to oblast třeba finanční kontroly nebo vyřizování řekněme rutinních záležitostí v oblasti Ministerstva práce a sociálních věcí a další. Nicméně spousta těch kroků, které byly historicky učiněny, stále naráží na ty stejné problémy.
PhDr. Ivan Bartoš, Ph.D.
První – přehnaný resortismus. Není asi problematické, kdy ministerstva, která mají na starost nějaké agendy – výběr daní, povolování staveb, stavbu silnic – mají své resortní agendové systémy. Nicméně digitalizace je o propojování, o sdílení dat, o sdílení služeb a využívání toho, co již česká digitalizace má. Centrální registry ověřování identit, ale i když nějaký úřad nabere nějaká data on občana, ať už to jsou finanční, ať už jsou to otázky třeba k bydlení, tak už je po tom občanovi znovu ten stát nevyžaduje, neboť stát z pohledu občana je jeden. A ten už si jeho data vyzvedl. To jsou úkoly, které se nám příliš plnit nedaří. Agendy jsou často roztříštěné. Existence těch dat v agendových systémech není nikde vypublikovaná, nesdílí se ani know-how o těch centrálních řešeních, které máme, ani o standardech.
A musím říci, a to je velmi smutné, neplní se spousta povinností, které vyplývají ze zákona, byť jsou třeba v tuto chvíli na ně ještě 2 roky práce, což je právo občana na digitální službu, anebo jsme již několik let po. Viz neustálé odkládání využívání rodného čísla jako identifikačního prvku. To se děje z jednoho důvodu. A my jsme měli možnost toto zakoušet i jako strany, které byly v minulé době v opozici, kdy skutečně digitalizace, pokud nemá konzistentní výtlak, pokud nemá týmy, které dokáží v těch sdílených režimech, v těch úkolech, které musí plnit všechna ministerstva společně, se tomu věnovat 8 hodin každý pracovní den, tak pro jednotlivé resorty, které musí řešit svoji agendu, svoje prioritní úkoly, agendu, která vyplývá z toho, že jsou pod jednotlivými ministerstvy, včetně třeba podpory těch jejich systémů, tak je to prostě práce navíc.
Práce, kterou když jako ministr nebo člen Rady vlády pro informační společnost nebo jako vicepremiér nastartujete, přijdete nakopnout to, co třeba dlouho leží, tak s vaším odchodem většinou ta pozornost upadá. Stanovíte si nějaké termíny, pracovní skupiny. A to know-how, třeba i ve věci centrálních systémů, standardů zadávání zakázek, nutnosti a povinnosti sdílet ta data v tom společném repozitáři, aby ho mohly využívat jiná ministerstva, sice někde na úrovni náměstků jednotlivých resortů je, nicméně nemá to tu pozornost. Když jsme se dívali a bavili jsme se s odborníky i z digitální oblasti, ale z poradenskými firmami, ať už je to McKenzie, ať jsou to zástupci Deloitte, a bavili jsme se i jako opoziční politici, kdy jsme často měli možnost cestovat tu do Dánska, tu do Estonska, či do dalších zemí UK, co bylo klíčem úspěchu těch zemí v procesu digitalizace, tak jedno mají společné ty státy.
A když se podíváte na ten index DESI, tak to jsou ty státy, které jsou na špičce toho hodnocení: Dánsko, Švédsko, Estonsko, tak vlastně opustily tu myšlenku, že zodpovědnost za digitalizaci může nést jedno jediné ministerstvo, že zodpovědnost za digitalizaci může vést jeden jediný politik. Ale udělaly vlastně organizační změnu. Zřídili organizaci, agenturu – velmi často to je agentura – která má jediný úkol: věnovat se meziresortní koordinaci a řešení digitalizace a dosahování těch cílů.
Skutečně organizace, která má digitalizaci jako svůj hlavní účel, nikoliv jako jednu z mnoha agend. Organizace, kam se podaří soustředit talenty, sdílet know-how a přenášet ty zkušenosti i na ty jednotlivé resorty a pomáhat, nikoliv pouze dohlížet. Takováto struktura jeví se jako velmi efektivní, neboť standardy digitálního Česka, strategie, které jsou ve své povaze politické a podléhají schválení vlády, se pak musí dodržovat, projektově řídit. Tato jednotná metodika, standardy a pravidla sdílené služby Česká republika má. Bohužel, a můžu to říct po roce intenzivní práce a nemyslím si, že by někdo řekl, že Bartoš je líný nebo se těm věcem nevěnuje, je skutečně velmi těžké, téměř nemožné dosahovat efektivní koordinace a té akcelerace. A je to dáno i tím, že byť mám tedy ve vládě pozici ministra pro místní rozvoj či premiéra pro digitalizace, stále je to agenda, které se můžete věnovat pouze nějaký čas.
Když Česká republika řešila zákon o kybernetické bezpečnosti a uvažovala, jakým způsobem tuto velmi podobnou věc, jako je digitalizace, a to je bezpečnost a kybernetická bezpečnost, ukotvit, vznikl NÚKIB. Organizace, jejímž cílem je řešit kybernetickou bezpečnost. Nejen v oblasti státní správy, ale i v rámci infrastruktury, kritických systémů, fungovat na mezinárodní úrovni se sdílením dat, sdílením zkušeností, s jasným financováním. Organizace, která – pokud nedochází k velkému politickému otřesu – vlastně funguje kontinuálně a plní ty strategické cíle, nehledě na to, zda v danou chvíli onen ministr či vicepremiér či někdo další se tomu věnovati může či nemusí. Myslím si, a je to ještě trošku deficit, který Česká republika má, že to fungování NÚKIB, včetně mě, by si asi málokdo dovolil zpochybňovat, tu důležitost.
Samozřejmě jistým problémem je, že i bezpečnost stojí peníze. A doporučení NÚKIB, která jsou věcná a míří řekněme na komoru, jsou často realizována pozdě něco pozdě nebo velmi sporadicky, neboť opět je to jedna z částí nějaké agendy patřičného resortu, kterého se třeba to doporučení týká. Důležité samozřejmě je, že NÚKIB má svůj rozpočet, má stabilní financování. A ty investice, které jsou do jeho provozu, jsou vidět. Na druhou stranu investice, které jdou do jednotlivých resortů, už tak vidět nejsou. Já jsem v jedné debatě na výboru u vás v Senátu hovořil o tom, že by nebylo od věci – a teď trošku odskočím – možná se do budoucna podívat, že řada států, stejně tak jako máme závazky vůči Alianci, hovoří o závazcích třeba podílem z rozpočtu, který ten stát investuje do své kybernetické bezpečnosti.
Já jsem si vybral jako příklad zmínění NÚKIB, neboť často porovnávaný vznik Národní sportovní agentury není případ, na který se nyní díváme. Ten scénář je spíše scénář NÚKIB než scénář Národní sportovní agentury, kdy jsme naopak vzali něco, co je jakousi podmnožinou nebo bylo podmnožinou na jednom resortu, a snažili jsme se v transformaci, nebo minulá vláda, to jaksi vymanit do nějaké řekněme specifické struktury, která ovšem ze své povahy není nadresortní, byť si můžeme říci, že všude se sportuje a může to být promítnuto třeba i do agendy MPSV a dalších, ale tomuto tak nebylo. My jsme přesvědčeni, a není to věc, kterou by praxi nakreslil politik Bartoš, ale jsme přesvědčeni, že agenturní způsob řízení, a i tak, jak jsme se tomu na základě zadání vlády v transformačním projektu 8 měsíců nebo 9 měsíců věnovali v celkovém počtu asi 10 lidí základního týmu a 70 lidí z jednotlivých resortů, že jsme zanalyzovali vše potřebné včetně problematiky rizik takové transformace, lidských zdrojů, nákladů i možných budoucích úspor. A kromě té legislativy, kterou teď máte možnost posoudit, samozřejmě existuje velmi rozsáhlá projektová dokumentace, která řeší spoustu těch aspektů, které jsem měl možnost i třeba vysvětlovat při projednávání na výborech.
My bychom chtěli, abychom skutečně – a je to další deficit České republiky – naše tabulkové platy ve státní správě a zařazení jednotlivých profesí, což je spíš otázka do budoucna na MPSV, podívat se na to, za co odměňujeme lidi, kteří pracují pro stát, v uvozovkách „úředníky“, ale i způsob práce, jaký vyžaduje v podstatě veselá a trendy věc, jako je digitalizace, je trochu jiný také od rigidního systému jednotlivých ministerstev, kde jste rádi, když se vám podaří sehnat dobrého IT náměstka, nějakým způsobem saturovat to interní IT. A velmi často stejně pak ty služby poptáváte buď venku formou nějakého outsourcingu, nebo složitým systémem přes Ministerstvo vnitra, které skrze NAKIT vám může dodat nějaké odborníky, které by ten stát stabilně měl mít k dispozici. Ať už je to zadávání veřejných zakázek v oblasti IT, které prodražuje projekty, vyrábí vendor lock-iny, odsouvá digitalizace někdy třeba o dva tři roky, než se ta věc vysoutěží, tak po architekturu, kterou schvaluje architekt hlavní, ale pak už třeba v průběhu není dodržována.
To je všechno know-how, které by stát měl mít. Nikoliv programovat, i když to může taky v nějakých momentech, ale toto know-how by se mělo počítat právě ve struktuře digitální informační agentury. Já bych jenom řekl, a tam mohou být pak různé názory a zaslechl jsem je, nebo měl jsem možnost je diskutovat i s panem předsedou Senátu. Já samozřejmě v těch krocích, které jsme učinili, tak jsme vycházeli z programového prohlášení vlády, kdy potřeba té silné centrální autority, která bude transparentní, bude mít jasný rozpočet, který se bude vyjednávat, tak je podchycen i v programovém prohlášení vlády, i v těch strategiích se hovoří o instituci, která bude mít v ICT mandát silný, což, věřme, je zprostředkováno skrze tu vazbu na Radu vlády pro informační společnost i přes osobu vicepremiéra pro digitalizace, tak bude mít i nástroje, což jsou ti lidé, tak bude mí i kompetence, což je oblast architektury, která do ní přichází, a také bude zajišťovat v chodu to srdce české digitalizace – centrální registry, identitní prvky, Czech POINT, datové schránky.
Proč to říkám? Mně se často lidé ptají v těch odborných debatách, jaký je ten „reason“, ten důvod, proč by vlastně ostatní resorty, když tedy neposlouchají moc to vnitro, jak jsem se snažil popsat, měly poslouchat i tu digitální informační agenturu? Ono to není o tom poslouchat. Často od svých kolegů ministrů slyším, jak by potřebovali s tímto pomoci a jak je složité třeba změnit nebo něco nově navrhnout, i když zázraky se dějí, viz třeba teď spuštění portál dopravce pod ministerstvem dopravy, ale je to i proto, že pod DIA by přecházely – a to bylo naším cílem i v minulém volebním období, minimálně v rozpočtovém, právě správa základních registrů. Což je něco, co všichni potřebují. Což všichni potřebují, aby fungovalo, což se nám tak v minulosti úplně nedařilo kvůli nejasnému financování, a zároveň vám to jaksi dává tu pozici, kdy vy můžete z pozice nikoliv ředitele správy základních registrů, což je důležitá pozice, nicméně v politickém žebříčku není úplně tak vždycky chápána, je vlastně požadovat i splňování bezpečnostních kritérií, standardů.
Spouštíte-li systém, chcete se napojit na základní registry, což byste chtít měli, i standardy tohoto připojení. A zároveň požadovat třeba data, která v rámci toho získáte, tak sdílet. Je tam tedy jasná funkční závislost, což je trošku jiný vztah, než mají třeba jednotlivé resorty k NÚKIB, neboť když nic nebudou dělat, tak ho vlastně jakoby nepotřebují. A on je takový moudrý rádce, jak by ty věci měly být. Což neříkám, že je dobrý stav, na tom taky musíme zapracovat, jenom i ta pozice bude, pokud Senát podpoří tuto transformaci, trochu jiná. Možná ještě jedna věc. I v politice jsou různé patie a antipatie. Já jsem to říkal už na výborech. Já jsem vlastně ve své pracovní kariéře, ačkoliv jsem vystudoval filozofii, pracoval jako architekt řešení v softwarových firmách. Nikoliv, že bych něco ťukal, ale že jsme navrhli systém, který se otestoval, který byl třeba inspirován někde, nehledě na to, kdo ho bude programovat, zda nějakou věc bude řešit software nebo člověk.
Jestli to bude na technologii Oracle nebo Microsoft... I tímto způsobem jsem velmi zodpovědně se snažil přistoupit k návrhu vzniku této agentury, neboť předpokládáme, že tato vláda bude zde úspěšně fungovat až do řádného volebního období, v ideálním případě pokud se podaří vyjít zemi z krize, se bude dívat i na výhled dalšího volebního období. Ale nikdo neříká, že ten nebo onen bude vicepremiér pro digitalizaci ve vládě příští, ale pokud člověk, který bude kompetentní na to, aby se pod něj dala agentura jako partnerská organizace, podobně jako je pan premiér Petr Fiala ve vztahu k NÚKIB, pokud bude třeba ministr zemědělství nebo libovolný ministr kompetentní v této oblasti, bude on mít pozici vicepremiéra pro digitalizaci v další vládě, v danou chvíli trvale rozvíjející se, fungující organizace, prostě bude mít zastání na vládě skrze tuto osobu.
Není to tedy žádná, řekl bych, Bartošova vertikála, proto bych se ohradil vůči tomu, že to má být nějaká organizace pro politicky neúspěšné Piráty. Myslím si, že historicky by mě nikdo z takovéhoto přístupu nemohl nařknout. Můžu pak odpovědět třeba i na otázky personální, pokud se budete ptát, ale má to být něco, co když se nám společnými silami podaří dobře nastartovat, vědomi si všech rizik, tak by to mělo být jádro digitalizace, kontinuálně rozvíjející digitální strategii, nehledě na to, kdo v danou chvíli bude ve vládě či kdo bude mít svěřenou gesci digitalizace, třeba jako vicepremiér, což ta struktura, teď se vracím možná k tomu trošku složitějšímu začátku, což ta struktura prostě umožní, nehledě na to, jak je politicky naplněná.
Ještě bych možná zmínil několik vět ohledně financí. Finance především.
Jsem rád, že se nám v letošním roce podařilo zajistit financování pro centrální registry 300 mil. Kč na nutný upgrade toho starého železa, jak se říká. Věci jako centrální registry, rozvoj systémů, provoz klíčových systémů by měly být transparentní, měly by mít vlastní kapitolu, neměli bychom o nich už nikdy licitovat. Měli bychom snižovat náklady, to samozřejmě, přesunem třeba do cloudu, což bude jeden z úkolů Digitální a informační agentury, protože tam také zaostáváme. Ale česká digitalizace, 23 miliard korun ročně, by měla být prioritizována, věci, které jsou jádrové, by měly mít svoji kapitolu, která vznikla v rozpočtu na rok 2023. Tam by měly být postupně ty věci z ministerstva vnitra, ohledně centrálních systémů, delimitovány, aby na ně bylo vidět, aby bylo vidět, kde potřebujeme přidat, nebo kde se plýtvá penězi. Samotná DIA v personálním obsazení, kdy část zaměstnanců, zejména té správy základních registrů, což fakticky jako organizaci škrtáme, i když neříkám alibisticky, že to je kus za kus, nemyslím si, že by to mělo být takto uvažováno, ale dá se to i tak vnímat, ty faktické náklady DIA skrze rozpočet 2023 činí, ten odhad je, myslím, konzervativní, v obsazení asi 150 mil. Kč. Proč to říkám? Žádáme ještě v Národním plánu obnovy o 170 milionů, které se ale rozkládají do těch dalších let. Zároveň ve veřejném prostoru zaznívá: 2 miliardy navíc. Skutečně v té první fázi se počítá, že v tom rozpočtu se v té kapitole pak objeví 1,8 miliard, ale to už jsou ty systémy z toho vnitra a jejich správa, jejich personální obsazení, které se do této struktury převedou. Tedy jsou to peníze, které již v rozpočtu v tuto chvíli jsou, jenom je převádíme, řekněme, do viditelnější struktury, tak, abychom věděli, kolik nás to jádro české digitalizace stojí.
Možná ještě jedna věc, která zazněla, neboť my máme v ČR historickou zkušenost s konstruktem ministerstva informatiky. Diskutovali jsme to s lidmi, kteří se na tom podíleli. Říkali, že rušit to bylo těžší než zavádět. To není příliš inspirativní, inspirativní vstup do této debaty. Ale právě kvůli tomu, že se nevolí struktura ministerstva, které ze své povahy přijímá veškerou tu agendu, kterou s takto řízeným resortem to má, vč. struktury, nutnosti mít odbory, které jsou specifické pro ministerstvo, podílet se na meziresortním připomínkovém řízení a další, tam dochází k té ztrátě toho fokusu, skutečně mění se ministr v jeho čele, skutečně není to nové ministerstvo informatiky. Byl bych velmi opatrný vůbec nějaké takovéto ministerstvo, i když v zahraničí dochází k různému přeskupování resortů, slučování, dělení ministerstev podle aktuálních výzev, tam bych byl opatrný touto cestou jít, neboť jsem si vědom toho, že potřebujeme něco, co má trvalou pozornost na prioritní projekty české digitalizace a má dostatečné „maso“, lidské zdroje, které se na té denní báze tomu mohou věnovat. V řadě oblastí to teď máme, ale třeba pozice hlavního architekta pod vnitrem i vybavenost toho týmu, co do počtu lidí, je na pokrytí české digitalizace nepostačující.
Zrovna tak máme standardy i bezpečnostní, jak mají vypadat jednotlivé webové prezentace jednotlivých resortů či podřízených organizací. Dělají to v tuto chvíli čtyři lidé na tom vnitru, přitom kdybychom měli aspoň přibližný vzhled webových prezentací ministerstev, možná by se nestaly ty poměrně tragické případy vyluxovaných účtů, kdy vám někdo podšoupává na nějaké adrese, kterou vy nerozklíčujete, protože MMR lomeno něco, kdyby to již bylo za doménou gov.cz, opět doporučení, se kterým souhlasí i NÚKIB, aspoň člověk ví, že se nenachází na stránkách, které jsou státní, možná by svoje údaje vč. čísla účtu do nich nezadával. To jsou všechno věci, které jedou, ty se dějí. Bohužel se dějí posledních 5 let. Na konci roku vykážeme nějaké výsledky, report o postupu, ale neuzavírají se. Myslím si, že to je zásadní problém.
A ještě velká věc, která si myslím, že je velmi relevantní z pohledů rozpočtových. Pracujeme teď na digitalizaci stavebního řízení. Když jsem se podíval, jaké jsou největší náklady toho projektu, jsou to ty disky, jsou to ty pole, je to ten hardware, ty počítače. Když jsem se podíval, jak by vypadaly náklady ponížené o tuto investici, pokud by stát už měl k dispozici cloudové řešení, což je projekt, který dva roky stojí, který bychom měli do dvou let skutečně mít, byla by zde možnost tyto služby mít v tom cloudovém řešení, ta úspora je třeba na tom hardware dvoutřetinová, vč. toho provozu a backupu. Tam jsou obrovské nevýhody toho, že nemáme dotažené ty zásadní věci, což mj. je cloudové řešení.
Ještě jsem měl několik otázek. Hodně se ve sněmovně řešily odbory. Debata se zaměstnanci. Zda tím nemůžeme nějak rozkolísat stabilitu. Ona se rozkolísává poměrně často, poměrně sama, ale technicky, nikoliv lidsky. Já jsem právě proto na začátku roku 2022 se rozhodl, že to neuděláme politicky. Tady je nějaký návrh a vy se zařiďte. Zahrnul jsem do té debaty všechny relevantní ředitele, náměstky a další lidi, pracující v těch agendách, zejména na ministerstvu vnitra. Nemůžu garantovat, jakým způsobem od nich informace jdou k zaměstnancům. Ale osobně jsem se zúčastnil dvou tříhodinových schůzek na ministerstvu vnitra, na setkání se 150 zaměstnanci, jichž se ta změna týká. Já to neporovnávám, nevím, jak často který ministr se třeba setká se všemi svými zaměstnanci. Jel jsem se podívat na ministerstvo vnitra, na Centrotex, potkat se s lidmi, aby ta změna, která se jich dotkne, třeba jen částečně, někteří zůstávají sedět v těch místech, kde teď pracují, byl to jejich požadavek. Někdo se třeba chtěl stěhovat do nového baráku, ale snažili jsme se jít tou cestou neohrozit stabilní a dodat to, co bylo 10 let aspoň za mé účasti v politice vždy označováno: My nemůžeme digitalizovat, protože nám vadí meziresortismus, že nemáme dostatečnou finanční podporu, netransparentní financování, nikdo za nás na té vládě nekope, neboť ministr často řeší své IROP a stavební zákony. Myslím si, že ta stabilita té organizace, která plní politické zadání, dané strategiemi, i to know-how, je ten největší benefit tohoto návrhu.
Omlouvám se za delší začátek, velmi rád zodpovím vaše otázky. Ještě jsem se snažil, když jsme probírali na jednotlivých výborech třeba otázku zabezpečení těch dat uživatelů, i formou dopisu, třeba i formou vystoupení a poskytnutí materiálů, snažil jsem se paním senátorkám a pánům senátorům vyhovět. Takže pokud by vám něco chybělo, i třeba v té materiálové věci... Ten projekt transformace má několik tisíc stran, ale dokážu se zaměřit i třeba v písemné formě na velmi detailní oblasti typu nakládání s osobními údaji či otázky bezpečnosti.
Děkuji.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
FactChecking BETA
Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.
