Vážená předsedkyně, vážený předsedající, vážené poslankyně, poslanci. Potkalo mě velké štěstí, že můžu vystupovat na jedné z posledních schůzí Sněmovny dvakrát a koukat se na tak krásné dámy, které tady v tom sále jsou.

Ostrava - ocelové srdce Evropy. Já jsem havíř, kdo je víc! A podobná hesla platila po sto let. Samozřejmě to platilo do okamžiku, kdy se výrazným způsobem začala měnit průmyslová, podnikatelská a ekonomická struktura světa, Evropské unie i České republiky. Provedená restrukturalizace průmyslu a hutnictví, a hornictví zvlášť, byla víceméně povedená, ale proběhla s celou řadou šrámů. Některé firmy posílily, expandují, některé výrazně pokulhávají a některé skončily v propadlišti dějin. A aby k tomu nedošlo v případě tří velkých firem, které na území Ostravska jsou a které poskytují pracovní příležitosti dneska desítkám tisíc občanům, tak jsme zapojili takzvaný systém hypochondr, to znamená systém včasného varování. Podle některých znaků a jevů na nebi i na zemi jsme se rozhodli vstoupit do tohoto procesu. My - říkám, že to je ministerstvo průmyslu - jsme se rozhodli vstoupit do tohoto procesu. My - to říkám, to je ministerstvo průmyslu v první řadě, ale i zodpovědné orgány na území hejtmanství, různé spolky, sdružení, které se na tento problém dívají jako na problém zcela vážný, který může eskalovat do nebezpečných rozměrů.

Jedná se o tři firmy: OKD, Evras Vítkovice a ArcelorMittal. Proč ty tři firmy dohromady? Proč doly a hutě? Vzhledem k tomu, že to uhlí se na tom Ostravsku netěžilo jenom pro srandu králíkům, ale uhlí je nezbytně nutné pro výrobu oceli. Čili ta poptávka je prvotní. Za tu dobu, to znamená za těch posledních 20 roků, se výrazně změnila oceli v Česku, ale především na Ostravsku, kde ta výroba je koncentrovaná. Jestli jsme ještě před 20 lety v rámci celé Československé republiky vyráběli 15 milionů tun a v Česku 10 milionů tun, tak dneska ta situace je taková, že tam vyrábíme necelých 5 milionů tun. A to je důsledek, nebo to je příčina problému, který začíná těžbou uhlí a končí strojírenskou výrobou a strojírenstvím jako takovým.

K tomu si připočtěme objektivní fakt marketingový, obchodní, který zní: Dovážíme uhlí ze světa, v poslední době i ze Spojených států, v podstatě za 90 dolarů za tunu, a uhlí, které dobýváme u nás v Česku, v OKD, stojí v průměru 110 dolarů na tunu. Čili tady vzniká objektivní faktor obchodní, marketingový a strategický, a ten ztěžuje řešení situace, té diady - doly, hutě nebo hutě, doly. Ty firmy a ty společnosti nejenom u nás v regionu, ale i v Česku, které měly štěstí na vlastníky po restrukturalizaci a privatizaci, měly štěstí na osvícený a akční, nebojácný management a spolupracující odbory, ty problémy v průběhu 15 let výrazným způsobem řešily, jsou stabilní a odolávají světové konkurenci. Teď konkrétně.